Úterý 20. února 2001

předcházející

Váňovy dotazníky

Petr Skoumal

Když jsem kdysi dostudoval a stanul před odvodní komisí, měl jsem vlastně štěstí v neštěstí.

Šel jsem sice na dva roky na vojnu, ale dostal jsem se jako čerstvý absolvent Janáčkovy akademie do Vojenského estrádního souboru a mohl se více-méně věnovat své profesi. A taky prožívat ty dva nekonečné roky s herci a muzi- kanty, které stihl stejný osud.

Ti nejšťastnější dostali tak zvanou modrou knížku, ale tahle kniha se za socialismu sháněla ještě hůř, než třeba Joyceův Odysseus.

Na té vojně nám velel jistý kapitán Váňa a měl to s námi těžké. Při ranním nástupu se nás nikdy nemohl dopočítat, protože ti co tam byli se hlásili i za nepřítomné kamarády a tak náš kapitán vymyslel systém, který měl tuto nepřehlednou situaci vyřešit.

Na chodbě, kde se nástupy odehrávaly, byly veliké dlaždice střídavě bílé a černé barvy. Geniální systém kapitánaVáni spočíval v tom, že každý voják měl přidělenu jednu dlaždici a tak mezera signalizovala, že někdo chybí.

Tohle přepočítávání lidí byla Váňova vášeň a tak soudím, že ten člověk skončil ve Státním statistickém úřadu, kde se teď do sytosti vyblbne. Promiňte mi ten zdlouhavý úvod, ale už jsme u toho hlavního.

Zanedlouho u vás stovky ba tisíce Váňů zazvoní a budou vás přepočítávat. Také vám předají dotazníky s mnoha otázkami, na které pak doma v klidu a s rozvahou odpovíte.

Jistě, dalo by se to udělat hezky po vojensku. Dovedu si třeba představit nástup občanů ve tři v noci před domem. Tam byste se každý hezky nahlas zahlásili a na všechny otázky pěkně nahlas odpověděli.

Ale protože Váňa - vlastně statistický úřad - je uznalý a nechce občana zbytečně buzerovat (konec konců je to sice státní, ale civilní instituce), dopřeje vám ten luxus všechno si pořádně rozmyslet a pak vyplnit.

Když vám tenhle stát má pomáhat - jako že by určitě rád - musí toho o vás vědět co nejvíc. On toho sice ví hodně, ale uvědomte si, že přiznání je polehčující okolnost. A že to ti Váňové všechno nevykecají, to se můžete spolehnout. Nebo snad víte o případu, že by se u nás nějaké důvěrné informace vyzradily? Tak vidíte!

Když si nebudete jisti třeba tím, kolik máte aut nebo mobilů, pište radši víc, ať má stát radost, jak si dobře žijeme. Možná, že byste chtěli sdělit úřadům ještě něco navíc - něco s čím dotazník nepočítal. Dejte se do toho ať nahoře vidí, že máte dobrou vůli.

Rozhodně nedejte na některé zlomyslné našeptávače, kteří se vás snaží přesvědčit, že byste měli sčítacího komisaře Váňu odehnat od svého prahu.

Takové štvavé články zřejmě píší lidé, kteří něco tají. Buď to, že vlastní dva Rolls Royce, nebo mají sedmnáct nemanželských dětí a nebo nemají ani jeden mobil. Prostě něco za co se člověk stydí a představa, že by se to stát dozvěděl je pro ně noční můrou.

Závěrem bych rád parafrázoval nedávný výkřik jednoho svého bývalého kolegy z Činoherního klubu. Tak tedy: Lidi, proboha živýho, nechoďte na Václavák a ty dotazníky koukejte vyplnit.