Pondělí 30. října 2001

předcházející

O nových slovech po 11. září

Karel Hvížďala

Před 11. září se vyprávěl následující vtip: Kohn potká Roubíčka a ptá se ho, co může sjednotit lidstvo, aby tak nebláznilo. Roubíček se zamyslí a odpoví: Jedníně útok Marťanů. To, co jsme zažili 11. září, býl útok našich pozemských Marťanů.

Odborníci hovoří o útoku islamismu - podle vzoru fašismu - aby teroristy odlišili od islámu. A tento útok proměnil optimistickou kapitalistickou společnost ve společnost světového rizika, tedy Weltrisikogesellschaft, což je další nový termín, který jsme začali používat. Ve společnosti světového rizika je ovšem důležité rozlišovat mezi útoky z 11. září a teroristickým ohrožením, které se od tohoto data stalo univerálním.

Politicky rozhodující nakonec ale není riziko, ale způsob, jakým ho pozorujeme, jak ho přijímáme a jak s ním žijeme. Jak známo: Strach si vytváří svou vlastní skutečnost.

Kapitalismus, obzvláště ten americký, byl založen na věčném optimismu a právě tento optimismus se z americké společnosti dne 11. září do značné míry vytratil, což může být ten hlavní důvod, který by mohl vyvolat krizi. Kdo vidí svět jako věčné nebezpečí, není schopný řádně jednat. Je jako uhranutý. To je hlavní past, kterou nám islamismus nastražil. Druhá past je možná ještě zrádnější. Budeme-li totiž postaveni před otázku, co si vybereme, jestli ztrátu života nebo ztrátu svobody, jsme tak nastrojeni, že si vybereme ztrátu svobody. Známe hesla z roku 1968, která studenti křičeli na barikádách: Raději rudý, než mrtvý. Proto nesmíme nikdy dopustit, abychom se do takovéto situace vůbec dostali. Naše společnost by se rozpadla.

Nejnebezpečnější tedy není riziko, ale způsob jakým s ním zachází naše fantazie, neboť na něj nebyla dostatečně připravena. Základní otázka po útocích na New York a Washington tedy zní: Jakých svobod se můžeme vzdát, aniž bychom tím ohrozili sami sebe? Odpovědět na tuto otázku zatím neumíme, ale pod jejím tlakem musíme jednat. Prezident Bush a jeho administrativa prohlásili: Národní bezpečnost má přednost. Sotva však tuto větu vyslovili, tak si uvědomili, že dosavadní výklad tohoto slovního spojení již neplatí. Státy se musí v národním zájmu odnacionalizovat či transnacionalizovat a vzdát se části své vlastní suverenity, aby ve světě globálního nebezpečí mohly řešit své vlastní nacionální problémy.

Od 11. září je naše vnitřní politika důležitou částí vnitřní bezpečnostní politiky Spojených států a tudíž i americké zahraniční politiky a potažmo i součástí vnitřní, bezpečnostní a zahraniční politiky Německa, Francie, Velké Británie a všech dalších spojeneckých zemí. Také by se dalo s jistou nadsázkou říci, že útok na Spojené státy nás k Evropské unii již de facto připojil. Nebo, jak by mohl říct Kohn Roubíčkovi: globalizaci nakonec nedotáhli do konce manažeři nadnárodních firem, ale teroristé. Karel Hvížďala