Pondělí 19. listopadu 2001

předcházející

Umíme unést porážku?

Zdeněk Lukeš

Před několika lety jsem v jakémsi rozhlasovém pořadu slyšel záznam sportovní reportáže starý snad padesát let. Šlo o zpravodajství z důležitého fotbalového utkání, v němž si snad Čechoslováci mohli vybojovat postup na mistrovství světa. Průvodní komentář byl neobyčejně tendenční, silně nacionalistický.

Naše mužstvo hrálo prý skvěle, ale zlý a nepřející rozhodčí je soustavně poškozoval, a záměrně přehlížel fauly soupeře. Tento dobový výlev, z něhož jednoznačně vyplývalo, jak jsou všichni proti nám zaujatí, byl pak konfrontován s věcnými komentáři k témuž utkání z tehdejšího zahraničního tisku. Z nich kupodivu nevyplývalo, že by bylo naše mužstvo poškozováno, navíc záměrně. Nezaujatí zpravodajové se naopak vesměs s lítostí zmiňovali o surových faulech Čechoslováků.

Vzpomněl jsem si na ten pořad při sledování fotbalového zápasu, v němž se utkali naši a belgičtí hráči o postup na mistrovství světa. Bývalý internacionál Ladislav Vízek, který zápas spolukomentoval na Nově, nejdříve mylně předpovídal naše rychlé vedení. Když naši hráči po počátečním náporu znervózněli a začali hrát špatně, hledal Vízek chyby u rozhodčího a u soupeře.

Českému mužstvu je ubližováno, rozhodčí nás nemají rádi, fauly Belgičanů jsou přehlíženy. Když se náš hráč dostal do ofsajdu, podle Vízka to ofsajd nebyl, ač následný záznam jasně prokázal, že rozhodčí měli pravdu. Když byl náš hráč faulován těsně před pokutovým územím, zlobil se komentátor opět na sudího: k faulu prý jasně došlo ve velkém vápně a měla to být penalta! Záznam ale znovu prokázal, že měl rozhodčí i v tomhle případě pravdu. Ale Vízek byl zticha jako pěna, svůj omyl nepřiznal.

A tak z toho vyplývalo, zase jako před půl stoletím, jak je nám ubližováno, jací jsme chudáci, jak nám zlí cizinci nepřejí… Pravda je ale jiná: Belgičané hráli líp v prvním zápase v Bruselu a zaslouženě tam vyhráli. V odvetě u nás možná nebyli lepší, ale skvěle bránili a hráli taktičtěji, chytřeji, v závěru i lehčeji a účelněji. A proto vyhráli znovu. Žádný rozhodčí neuhlídá všechno, přehlédnutí se jistě dopustil, ale fakt, že soupeř postoupil zcela zaslouženě, je neoddiskutovatelný.

Teprve tehdy, až přestaneme hledat chyby u druhých a vylhávat se z vlastních nedostatků, budeme právem patřit do civilizovaného světa, kde bychom se rádi viděli už dnes. Zatím nám to jaksi nejde.