Středa 21. listopadu 2001

předcházející

Boj o lyžařské vleky

Ivan Klíma

Na lyžích jsem začal jezdit, když mi byly čtyři roky, s mírnými přestávkami jsem tedy jezdil asi padesát let. Po většinu toho času jsem sjel kopec dolů a pak, někdy s lyžemi na nohou, jindy přes rameno, ho zase vylezl nazpátek.

Bylo to poněkud namáhavé, ale svým způsobem přirozené i zdravé. Samozřejmě, všechna lyžařská výstroj byla jiná, určitě méně bezpečná a také méně jednostranná. V dnešních přeskáčích už se do kopce vylézt prakticky nedá. A tak jsou nutné vleky. Jedná se o skvělý vynález, člověk si zaplatí pouhých pár set korun na den a sjíždí si i z nejprudších vršků. Krom toho, že si trochu postojí ve frontě a pak mrská nohama v kolenou při sjezdu, se vlastně ani nemusí hýbat.

Tenhle způsob lyžování odpovídá plně našemu způsobu života. Máme doma zabudované bicykly, na nich si můžeme šlapat podle libosti a dívat se přitom na televizi. Pak sjedeme výtahem před dům a sedneme do auta, abychom nemuseli šlapat po skutečném chodníku nebo dokonce na skulečném bicyklu.

Vím, že pokud bych kritizoval tenhle způsob pohybu i sportování, budu vypadat jako zarytý zpátečník. Všichni jsme přece přijali, že stále více a více z krajiny obětujeme stavbě dálnic, silnic, rekreačních sídel, parkovišt' a tak podobně - v důsledku čehož se můžeme dobře a pohodlně přepravovat z místa na místo a málo nám záleží na tom, že v důsledku naší činnosti hyne zvěř i hmyz a ubývá čistého vzduchu.

Abychom aspoň něco z nedotčené přírody zachránili, ti prozíravější z lidí prosadili zřízení chráněných oblastí a národních parků. Národní parky mají přírodu pokud možno co nejvíce uchránit před nejsurovějšími zásahy lidské činnosti. Jenže národní parky se většinou rozkládají na horách a hory tu přece nejsou pro nějaké naivně nadšené ochránce přírody, ale pro lyžaře. Navíc lyžaři nejenže sami sobě poskytují radost z údajně zdravého pohybu, ale také obživu místním horalům. A už je tu téměř neřešitelný rozpor.

Tentokráte se udál v moravských Jeseníkách. Ministerstvo životního prostředí zpochybnilo provoz pěti vleků z několika desítek, které tu jsou v provozu. Zjistilo, že lyžování, údržba několika tratí i vleků, které dostaly výjimku ze zákazu podobné činnosti, nenapravitelně poškozují horskou přírodu. A rozpoutal se boj. Na jedné straně ti, kdo myslí výhradně na dnešek, dnešní zisk, a těmi, kdo chtějí zabránit nevratným ztrátám a poškození přírodního bohatství.

Nakonec rozhodl ministr. Neobnovil výjimku jednomu jedinému vleku a jeden nařídil zkrátit. Za tuto spíše kompromisní odvahu už ho napadli místní podnikatelé i jeho spolustraníci. Měl by prý svoje rozhodnutí přehodnotit. Pokud by se tak stalo a zvítězilo gründerské myšlení, pro něž ještě stále je příroda zcela zbytnou hodnotou, zařadili bychom se mezi ty rozvojové státy; které za úplatu mýtí své lesy či pralesy a připravují tak pro příští generace namísto štědré přírody neúrodnou poušt'.