Čtvrtek 22. listopadu 2001

předcházející

Korupční chování

Miloš Rejchrt

Týdeník Respekt v posledním čísle předkládá čtenářům ohlasy z domova i zahraničí na svůj konflikt s vládou Miloše Zemana. Ten vypukl 22. října - list tehdy obvinil ministry vlády z korupčního chování, nejmladším Březinou počínaje a nejstarším Grégrem konče. Týž den premiér vlády střelhbitě ohlásil úmysl Respekt žalovat a vysoudit na něm za uraženou čest 170 milionů korun, aby Respekt konečně zanikl.

Ohlasy českých novinářů na toto kauzu nejsou úplně jednotné. Velkou většinou Zemanův nápad odsuzují, zároveň ale vyčítají Respektu "navaření příliš silné kávy, která by neprošla nikde v Evropě". Ohlasy ze zahraničí, byť asi Respektem vytříděné, však jsou jednoznačné: o urážce jednotlivých členů vlády nic, zato o urážce západních hodnot Zemanovou pudovou střelbou hodně, a to třeba v deníku tak renomovaném, jako je The Washington Post.

Kde se bere ten rozdíl? Nejspíš vyvěrá z jazyka. Dejme tomu, že soudy v České republice dají za pravdu uraženým ministrům a Respekt se pak odvolá k Evropskému soudu do Štrasburku. Teď ale přijde potíž. Jak termín "korupční chování" přeložit? V češtině jsme si zvykli označovat slovem korupce úplatkářství. Jenže angličtina i francouzština slovo korupce vnímají mnohem v širším významu.

Solidní výkladový Anglicko-český slovník rozumí slovem corruption "působení na někoho tak, aby se choval způsobem, který je z morálního hlediska špatný". Francouzský "Le Petit Robert" uvádí čtyři významy slova corruption : 1. zkažení nějaké látky rozkladem, 2. pokažení úsudku, vkusu a jazyka, 3. stav toho, co je morálně zkažené, 4. prostředky použité k tomu, aby někdo jednal a proti své povinnosti či proti svému svědomí".

O úplatkářství v českém slova smyslu tam není ani zmínky. Skutková podstata trestného činu, údajně spáchaného zločinným týdeníkem, se při překladu do jiných jazyků rozplyne jak Sněhurka nad ohýnkem. Používání slova "korupce" v evropské jazykové kultuře je silně ovlivněno křesťanskou tradicí. Ta přiznává, že lidská přirozenost vůbec je zkorumpovaná, tedy porušená a pokažená.

Jedním z objevů evropské kultury je i poznání, že zvláště nachýleni k pokažení jsou držitelé či správci moci, ba že moc přímo korumpuje. Úkolem tisku a médií vůbec je ohledávat, jak se ta korupce moci konkrétně projevuje. Týdeník Respekt tedy dělá svou práci, když vytrvale odhaluje konkrétní nemravné jednání jednotlivých ministrů. Ne všech a ne stejnou měrou, neboť Zemanova vláda je směsicí jedinců notně diskreditovaných i nadprůměrně věrohodných.

Moc ale korumpuje, například usnadňuje podlehnutí démonu souhlasu. Když se držitelé či správci moci cítí ohroženi, anebo i jen uraženi, mají sklon semknout se proti nepříteli v jednotný šik. Žádný z ministrů se od pošetilého premiérova nápadu zruinovat nezávislý časopis veřejně a nahlas nedistancoval.

Vládu, které se údajně neroztřesou kolena před teroristy, kolektivně zbavila soudnosti jedna věta v novinovém článku. Moc zvyšuje hladinu urážlivosti, posiluje ješitnost, moc korumpuje. Všechny, od nejmladších až po ty nejstarší. Však proto máme svobodný tisk, abychom o jejich chování věděli a proto máme volby, abychom proces korupce mocí, když zastavit se nedá, alespoň přerušili.