Hnutí Taliban se téměř zhroutilo, což umožnilo omezení amerických náletů v Afghánistánu. Před jejich pokračováním v době posvátného měsíce ramadán varovali čelní představitelé všech islámských zemí. Válečný vývoj by však neměl zastřít podstatu požadavku zemí islámu.
Ty jakoby Spojeným státům a jejich západním spojencům říkaly: Respektujte naše náboženství, nerušte naše posvátné zvyky. A v podtextu této výzvy bylo možno slyšet: I když, jak opakovaně tvrdíme, terorismus odsuzujeme, masy muslimů si konflikt v Afghánistánu s terorismem nespojují. Ozbrojenou akci západních zemí zde nevnímají jako boj proti zlu ohrožujícímu celou civilizaci, ale je to pro ně svatá válka věřících s nevěřícími, či přinejmenším zastánců ušlechtilé tradice a vysokých hodnot se stoupenci světa úpadku a nemravnosti.
Je dobré si toto propojení motivů uvědomit. S ohledem na budoucnost si všimnout, jak se v požadavku muslimských zemí na přerušení válečných akcí v Afghánistánu v době ramadánu prostupoval apel na demokratické tradice Západu, přikazující úctu a úzkostlivou toleranci vůči různým náboženstvím, kulturním tradicím a lidským právům, se skrytým varováním: přes naše prohlášení o podpoře boje proti terorismu tvoříme v konci konců kmenové společenství víry a počínání Západu nebude v islámském světě nikdy plně obhajitelné, ani přijatelné.
Respekt a tolerance jsou však na této planetě nedělitelné. Teroristé nerespektují žádné symboly a hodnoty drahé těm, které označují za své protivníky. V době antických olympijských her ustávaly veškeré války a v návaznosti na to se novodobé olympiády staly svátkem lidského přátelství. Palestinští teroristé přesto při olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 zavraždili jedenáct izraelských sportovců. Sama existence Izraele je od jeho založení pro převážnou část muslimského světa natolik nepřijatelná, že v boji proti židovskému státu nepřijímají žádná tabu.
Tak mezi zeměmi, které nyní vyzývaly Spojené státy k přerušení války v Afghánistánu v době ramadánu, byly i ty, jež se v říjnu 1973 nerozpakovaly zaútočit proti Izraeli v čas pro Židy nejsvětější: v postní Den smíření, jehož hebrejský název později posloužil jako označení tohoto konfliktu coby války "jomkipurové". S teroristy spolupracující Taliban zase nejnověji odsuzoval Spojené státy za civilní oběti v Afghánistánu, ale nebylo mu zatěžko učinit si ze škol, nemocnic a mešit štít pro své bojovníky.
Existuje úsloví z dětských půtek až krystalicky vystihující zbytnělý egoismus, z něhož mnozí nikdy nevyrostli: "Co je tvoje, to je moje, a co je moje, do toho ti nic není." Jinou variantu tohoto postoje pro svět dospělých představuje stanovisko: "Dobré je vše, co vyhovuje mým zájmům." Přijmout toto hledisko ve vztazích sociálních, kulturních, náboženských a politických by však bylo zhoubné. Zde, jak věřím, obstojí jiná, svou podstatou demokratická zásada: "Nečiň, co nechceš, aby bylo činěno tobě." A možno dodat: pokud se tímto pravidlem neřídíš, nedovolávej se zvláštních ohledů.
Ty jakoby Spojeným státům a jejich západním spojencům říkaly: Respektujte naše náboženství, nerušte naše posvátné zvyky. A v podtextu této výzvy bylo možno slyšet: I když, jak opakovaně tvrdíme, terorismus odsuzujeme, masy muslimů si konflikt v Afghánistánu s terorismem nespojují. Ozbrojenou akci západních zemí zde nevnímají jako boj proti zlu ohrožujícímu celou civilizaci, ale je to pro ně svatá válka věřících s nevěřícími, či přinejmenším zastánců ušlechtilé tradice a vysokých hodnot se stoupenci světa úpadku a nemravnosti. 
