Čtvrtek 29. listopadu 2001

předcházející

Co by řekl pan Načeradec...

Jan Rejžek

Potomkům pánů Načeradců a Habásků začíná s koncem podzimní části naší fotbalové ligy zoufale dlouhá doba nuceného přezimování, vyplněná meditacemi a všelijakým bilancováním předešlého období. V zachumlání do teplého kabátu a nejlépe u sklenky grogu je letos věru o čem mluvit.

Představuji si ty debaty fanoušků v duchu nesmrtelných Poláčkových Mužů v ofsajdu asi takhle. „Co říkáte, Eman?" „Já nic neříkám, pane šéf." „Ale jen to v mým kvelbu klidně řekněte! Vidím, že mě chcete sukcesivně přivést do hrobu, aby mně nebylo pomoženo, abych byl efektivně mrtvej muž! No jen to řekněte, Eman, že to byla setsakramentsky chucpe sezóna, jakou nepamatujou ani v nějaký banánový republice. Koukněte, nejde ani tak o tu ligu, kde na očekávatelnýho letenskýho leadra, vyztuženýho jedním Hřebíkem, nečekaně dotírala vršovická štika Bohemka a ta vaše, ehm, Viktorka, zatímco naší nesmrtelný Slavii zbylo toliko modlit se, aby ji Hospodin na jaře pozvedl z ponížení ku slávě a skvělosti. Která země, Eman, se ale může nechvalně pyšnit tím, že nedávnej direktor fotbalovýho svazu sedí ve vazbě, po jeho zmizelým místopředsedovi je vyhlášený celostátní pátrání a bejvalej prezident tý železný Sparty dostal pět let? Eman, četli to někdy v nějakým rodokapsu? No tak to vidíte a mlčte." Eman to vidí a mlčí.

Ani fotbalová reprezentace, jak známo, nenaplnila páně Načeradcovy představy o nezahanbení našich slavných předků a plesání matky Čechie. Po skandálním výkonu a hlavně vystupování, zbarveném červenými kartami v baráži s Belgií, utřela nosy a může hledat vinu leda tak před zrcadlem. Loutkovému divadlu s názvem Kašpárek a česká kopaná připsali v minulých dnech svazoví principálové další truchlivé jednání. Trenér nezvladatelného týmu primadon Jozef Chovanec se jal skoro týden po vyřazení ještě cosi reflektovat a analyzovat, než konečně hrdinsky odstoupil z funkce za trpělivé asistence svazového předsedy pana Obsta. I tak by mohl být vzorem ministrům Fenclovi či Lachnitovi, jejichž lpění na křesle je urputnější než boje Sparty v Lize mistrů. Výkonný výbor fotbalového svazu (mimochodem, pěkný název, oni mají ještě nějaký nevýkonný?) vybral na Chovancovo místo čtyři seriózní kandidáty. Novináři zkusmo odhadovali jejich naděje a to neměli dělat.

Jeden z této čtveřice, Vlastimil Petržela, se dočetl, jaké prý má malé percentuální šance, a zjistil, že je vlastně ztracen. Cítil v tom jasnou předpojatost tisku a tak raději rezignoval. Ach, kdyby přiznal, že ví, tak jako vrabci na střeše fotbalového svazu, že o novém reprezentačním trenéru funkcionáři již předem rozhodli, nemusel by to házet na média. Ale co, pan Načeradec má zase pravdu, když říká, ať si českej fotbal, pro mě za mě, dělá co chce, my máme jiný starosti.