Pátek 14. prosince 2001

předcházející

Hrozba střídá hrozbu

Ivan Klíma

Tvrdí se, že svět po 11. září je svět méně bezpečný, než býval. Každá doba má tendenci považovat vlastní katastrofy za mimořádné. Jenže žádná doba nebyla pro lidi bezpečná.

Během třicetileté války zahynuly ve střední Evropě na hlad, morové rány a v důsledků řádění vojsk dvě třetiny obyvatel. Během minulého století státní terorismus ve službách dvou fanatických totalitních ideologií povraždil více než sto milionů lidí. Opravdu, nepředstavitelný zástup obětí. Co paměť sahá, lidé žili v ohrožení: sužovaly je hladomory, zhoubné epidemie, povodně, sucha, zemětřesení či války. Člověka tedy, obecně řečeno, ohrožovala příroda. Největší pohromy si však připravoval on sám.

Během posledních dvou století v důsledku vědeckého a technického pokroku lidé dokázali zvládnout většinu přírodních nebezpečí. Přispělo to však k pocitu většího bezpečí? Morové epidemie byly zažehnány, ale bakterie či viry uměle pěstované v laboratořích se změnily ve zbraně hromadného ničení. Porozuměli jsme složení hmoty, což napomohlo neuvěřitelnému technickému rozvoji, ale také vzniku vodíkové bomby. Mnoho z podstatných lidských úloh a důležitých fakt i rozhodnutí jsme svěřili počítačům neskonale výkonnějším, než dokážeme být my sami. Ale jsme si jisti, že se nenajde způsob, jak někdo výkonnosti počítačů zneužije k naší zkáze?

Řekl jsem, že největší pohromy si připravovali lidé sami. Přesněji, největší pohromy připravili lidstvu špatní vládci, falešní proroci a jejich fanatičtí stoupenci. Fanatismus stál za vražděním, které páchali v Evropě fašisté, nacisté a donedávna i komunisté. Fanatismus stál za teroristickými útoky ve Spojených státech.

Ty poslední útoky měly jen jednu zvláštnost: byly zaměřeny výhradně proti civilistům a neusilovaly se maskovat za žádný ušlechtilý cíl - demonstrovaly vůči naší civilizaci nenávist, před níž si nikdo nemá připadat bezpečný. Chtěly také ukázat, jak velice je naše civilizace zranitelná, a v tom jistě uspěly.

Měli bychom si přiznat, že žádný zázrak techniky, ani nejlepší rakety, neviditelná letadla, raketové štíty či antivirové programy nás nemohou ochránit před činy fanatiků, kteří jsou odhodláni vraždit. Největším nebezpečím pro život lidstva nejsou ani příroda ani technika, je jím fanatismus jakéhokoliv rodu, jakékoliv barvy.

Usilovat o bezpečnější život znamená hledat kořeny fanatismu a bránit jim, aby se kdekoliv na světě uchytily a bujely. Tento úkol nevyřeší žádná armáda, ani kdyby disponovala nejdokonalejšími zbraněmi. Je to úkol nad jiné složitý a dlouhodobý, který musí zvládnout především společnosti, v nichž fanatismus klíčí. Snad právě Evropa, kde se na konci minulého století pokojnou cestou zevnitř rozpadla říše fanatického komunismu, předvedla, že to je úkol řešitelný.