V neděli večer jsem vedl přes oceán hovor pomocí elektronické pošty. Debatoval jsem s Čechem, který se usadil v Americe před pětatřiceti lety. Má vůči svému rodišti značně kritický vztah. Vytýká nám, že nebereme dost vážně svět, v němž žijeme. Formálně se hlásíme k principům euro-americké civilizace, ale ve skutečnosti děláme jeden faul za druhým. Jako příklad uváděl cédéčko s islámsko-fundamentalistickou propagandou, které se mělo lisovat v továrně v Loděnicích nedaleko Prahy.
Já jsem mu namítal, že továrna na cédéčka je firma jako každá jiná. Bere zakázky od toho, kdo jí zakázku dá a nemůže ani jednat jinak. Má snad vzniknout nějaká schvalovací komise? To by si asi nepřál nikdo, nejméně můj přítel z Ameriky. No, a později, když cédéčko takříkajíc šlo do výroby, sami zaměstnanci si všimli, že obsah je nějaký vachrlatý a upozornili na něj policii. Ta si nechala udělat expertízu a experti došli k závěru, že k žádnému trestnému činu nedošlo.
Takhle jsme se bavili a můj přítel trval na tom, že jsme vlažní v našich zásadách. V tu dobu se už vědělo, že v Tampě na Floridě americký chlapec havaroval sportovní cesnou do mrakodrapu. Jenže se ještě nevědělo, že tento hoch, který na fotce vypadá jako reklama na americký sen, je ctitel a obdivovatel Usámy bin Ládina. Nevědělo se, že nejde o nehodu, že nejde ani o takzvaně obyčejnou sebevraždu. Nevědělo se, že je to soukromý teroristický útok.
Píšu tyhle řádky v pondělí ráno nad novinami. Můj přítel asi spí. Až se probudí, zase navážeme na naši korespondenci elektronickou poštou. Oba případy nemají vlastně nic společného. V pozadí je motiv fundamentalismu a možná taky motiv propagace nějaké myšlenky. Ten případ z Floridy bude jistě dále propírán v médiích. Zatímco ten náš případ celkem nudně spadá do oparu všednosti, americký incident provokuje zvolání - jak je tohle možné!
Ukazuje se, že skutečně není nic nemožného. Fanatičtí fundamentalisté, ti do nějakého schematu spadají, ale patnáctiletý chlapík, Američan jak z čítanky vystřižený? Po 11. září jsme si mohli říci: tak konečně víme, kdo je nepřítel. Má fousy po pás a bydlí v jeskyni u Kandaháru. To bylo příjemně jednoduché schéma jak z 19. století. Mladý Charles Bishop narazil do mrakodrapu a žádnou velkou škodu, jak se zdá, neudělal. Za cenu vlastního života však rozbil jednu iluzi - že je zde něco, co se nemůže, ale vůbec nemůže stát.
Já jsem mu namítal, že továrna na cédéčka je firma jako každá jiná. Bere zakázky od toho, kdo jí zakázku dá a nemůže ani jednat jinak. Má snad vzniknout nějaká schvalovací komise? To by si asi nepřál nikdo, nejméně můj přítel z Ameriky. No, a později, když cédéčko takříkajíc šlo do výroby, sami zaměstnanci si všimli, že obsah je nějaký vachrlatý a upozornili na něj policii. Ta si nechala udělat expertízu a experti došli k závěru, že k žádnému trestnému činu nedošlo.
