Pátek 11. ledna 2002

předcházející

Vtipkující politici

Petruška Šustrová

Když jsem se v první polovině devadesátých let stala novinářkou, jezdila jsem do Polska a tiše jsem záviděla polským kolegům. Tiše proto, že závist je nepěkná vlastnost, a tak jsem ji nechtěla dát najevo. Nahlas jsem projevovala obdiv: polské komentáře mi připadaly věcnější, zasvěcenější a hlavně zábavnější. Mí vždy galantní polští přátelé ale tvrdili, že je to zásluhou prostředí. "Vy prostě nemáte takového prezidenta, jako je Lech Wałęsa," říkali. A s trpkou sebeironií citovali jeho různé výroky.

Něco na tom bylo. Wałęsa byl pro novináře pravé požehnání. Když třeba přišli před jeho prezidentské sídlo demonstranti protestovat proti vládní politice, řekl jim: "Dobře děláte, že demonstrujete. Kdybych nebyl prezidentem, šel bych v čele vašeho průvodu." Když ho ovšem při jiné demonstraci trefil někdo z účastníků rajčetem, prohlásil káravě: "Netrefili jste mne, ale Matku Boží." Nosil totiž v klopě odznáček s Pannou Marií.

To se to potom komentuje, když politik nabízí tak skvělé materiály!Na schůzce s novináři jednou Lech Wałęsa řekl: "Kočí nemůže být koněm a naopak." Snad nejslavnější z jeho výroků ovšem bylo: "Jsem pro, ale i proti." Taková věta je sama o sobě námětem k úvaze i pro filozofičtěji založené komentátory.

Václav Havel ani Václav Klaus tolik podnětů k žertování nezavdávali. Českým ministrem obrany zato býval Antonín Baudyš, a ten občas taky přišel s něčím, nad čím zůstával rozum stát: třeba když vymyslel mírový plán pro Balkán, kterému se pak říkalo "plán na rozpoutání třetí světové války". Taková legrace jako s Wałęsou s ním však nebyla a kromě toho ve funkci dlouho nevydržel - v neposlední řadě proto, že se do něj novináři strefovali jako do terče.

A tak jsem v Polsku vždycky s nadšením sledovala Wałęsova televizní vystoupení a říkala jsem si, jak to ti polští novináři mají dobré. Trochu jsem se jen divila, že se mí kolegové sice se mnou smějí, ale pak utrousí nějakou poznámku, mávnou rukou a zadívají se kamsi do prázdna.

Jejich rozpaky a mírný stud jsem pochopila, když se stal premiérem Miloš Zeman. Ne že by se mohl rovnat rafinované prostotě či podivné filozofičnosti Lecha Wałęsy, i když někdy se mu přibližoval. Jenže pobytem ve funkci Zeman hrubl a jeho bonmoty ztrácely vtip. O to víc nabíraly na humpolácké urážlivosti.

Letošní rok rok se český premiér v hlavních večerních zprávách rozpovídal o "permanentním orgasmu". Zatrnulo mi - že by to byla předzvěst budoucnosti? Říká se přece: jak na Nový rok, tak po celý rok. A samozřejmě jsem si hned vzpomněla na Wałęsu. Kde by se ovšem ten polský katolík zmohl na výrok o "permanentním orgasmu"! Naprosto jsem už rozuměla někdejším rozpakům svých polských novinářských kolegů. A také tomu, proč v roce 2000 pro Wałęsu v prezidentských volbách hlasovalo zanedbatelné jedno procento voličů.