Čtvrtek 17. ledna 2002

předcházející

Malostranská historka

Jaroslav Veis

Tohle je historka z Malé Strany, kde žiju.

Sněží, tiše sněží. Beru našeho psa Adama a jdeme ven, nahoru Vlašskou ulicí ke Strahovu. Shora od nemocnice Milosrdných sester sjíždí veliká stříbrná limuzína Audi s modrým majáčkem na střeše. Nebliká, není tudíž nutno přitlačit sebe i psa ke zdi, aby nedej Bůh Adam neskočil do vozovky a nebránil tak výkonu vlády. Naštěstí však muž na zadním sedadle má nos zabořený do novin, ne do vládních spisů.

Patrně byl u lékaře v nemocnici zkontrolovat, zda jeho zdraví je dost pevné, aby mohl dobře vládnout, napadá mě. Jenže sníh, mrška jedna bílá, mě vyvádí z omylu. V čerstvém prašanu vyjeté koleje nevedou od nemocniční brány, ale přímo z parku pod Strahovským klášterem. Kde je druhý konec té cesty, ví každý Malostraňák: pod Pohořelcem.

Jenže každý taky ví, že slušný člověk parkem jezdí snad na koloběžce, ale rozhodně ne vládní limuzínou. I když je to mnohem rychlejší cesta do ministerských končin než se kodrcat obyčejnou silnicí jako obyčejný občan. A ví to i muž na zadním sedadle, stejně jako muž v černé policejní uniformě, který se klepe v mraze u vstupu do parku a dohlíží, aby někdo neprovezl něco třaskavého Vlašskou ulicí dolů na Tržiště, kde je americké velvyslanectví. A když se ho zeptám, co si o tomto způsobu vládnutí myslí, pokrčí rameny: Taky se mi to nelíbí.

Co se s tím dá dělat? ptám se. Já můžu leda salutovat, praví policista a podupává přitom, je doopravdy zima.

Sněží a jdeme se psem Adamem dál nahoru, do parku. Nemaje uniformu se služebním číslem, můžu víc než salutovat, napadá mě najednou. Třeba jít prostředkem cesty a neuhnout mezi stromy, až pojede další limuzína.

Co udělá muž na zadním sedadle? Nařídí šoférovi spustit maják, začít troubit? Nebo tomu policistovi dole, aby mě pokutoval, že pes Adam nemá náhubek? Nebo já že nemám náhubek, když si tu tak špacíruju po cestách? A nebo snad - zas nedej Bůh - vystoupí a půjde pěšky?

Nejspíš nic z toho, jen zanoří nos ještě hlouběji do novin. Najednou si připadám jako na lovu: chtěl bych, aby tu už byl, když ne v audině, tak ať si třeba přijede bavorákem nebo mercedesem, bral bych i volvo, v nejhorším. Jenže - neberou, už jsou asi všichni v kancelářích.

Sněží a mrzne, na obzoru žádná audina, žádná velká ryba k ulovení a já se vracím zpátky do Vlašské. Policista pořád podupává. Zima, co, říkám.

Jo. Už aby bylo jaro, říká on. Bude snad konečně tepleji. Budou taky volby, říkám a dávám si záležet na tom, aby bylo vidět, proč to říkám zrovna teď a tady.

Ten policajt se ani neusměje, jen trošku zešikmí oči. Nový auťáky si koupěj až na podzim, řekne potom. A jen některý. Sněží, tiše sněží. Pes Adam zvedne nožičku a ucvrnkne na zeď.

Takhle si žijeme na Malé Straně. A vlastně i jinde.