| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ![]()
Králíci a Velký inseminátor Petr Placák Magazín Lidových novin č. 1/2002 přinesl reportáž o moderním velkochovu králíků u Chocně ve Východních Čechách, kde mají francouzský hybrid Hy-plus. Jde o obří bílé králíky. Samička má označení BS19 a samec BS59. Jelikož celý svůj nedlouhý život prožijí na drátech klece, jejich genetická výbava byla upravena tak, aby králíci měli chlupatější tlapky. U každé drátěné klece je automatické sesypné krmítko a kapátková napáječka. Z reproduktorů je králíkům pouštěna hudba, protože jsou velmi lekaví a při bouchnutí dveří by se mohli vyplašit. V hale je stálá teplota 16 až 18 stupňů. Samice-rodičky žijí jeden rok v cyklu: inseminace-březost-porod, což během dvanácti měsíců života zvládnou osmkrát, při čemž vrhnou dvanáct až třináct mlád'at, které na uvítanou projdou selekcí - zůstane osm nejzdatnějších. Když si králice své odrodí, je se slevou prodána zaměstnancům velkochovu na svíčkovou. Pokud vydrží osm porodů za sebou, tak se vyplatila. Plemenným maxikrálíkům se jedenkrát až dvakrát týdně odebírá semeno (s odběrem se to nesmí přehnat, jinak se králík "sesype"). Králík najednou vydá 1 až 1,5 ml semene - samici ale nikdy v životě neuvidí. To také není jeho starost - práci za něj dobře zvládne pipeta, která se zavede samici do dělohy. Jeden geneticky vhodný maxikrálík oplodní v průměru deset samic. Odběr semene se dělá tak, že zootechnik si navlékne rukáv z králičí kůže, hladí králíka po hlavě a když je králík na ruku zootechnika zvyklý od dětství, jde to prý "ráz na ráz". Toto tempo králík vydrží dva roky, pak jde také na svíčkovou. Samice a samci žijí nejdéle, zatímco brojlerům - rychle rostoucím králíkům chovaným pouze na maso, je na drátech za zvuků popmusic vyměřeno žít pouze 90 dní, kdy dosáhnou patřičné váhy. Když byla reportérka v tovární hale plné klecí, zrovna králíkům z rádia zpívala Helena Vondráčková. Racionalisace, genetika, hygiena, technizace; duševní zdraví. Z velkovýroby králíků by měl určitě radost Adolf Hitler. Velký inseminátor, který - na ruce králičí rukáv - hladil německý národ po hlavě, aby jej pak vrhnul na válečná pole. Myslím, že přesně tak si Hitler představoval existenci svého vysněného národa - krásní, zdatní jedinci, genetickým pěstěním zbavení nemocí a vůbec všelijakého dědičného neřádstva, maximálně užiteční, vědecky zaopatření, zbavení nejistot a pochybností. A pokud se přece jen vyskytne někde chyba, nastoupí ozdravná selekce či eutanázie, která zbaví většinovou populaci bídy či rakoviny, stejně tak jako idiotů a asociálů, kteří narušují psychiku, poškozují produkci, nabourávají efektivnost, snižují maximální užitkovost, zpomaluji růst HDP. Mluvím o velkochovu králíků nebo o naší společnosti? Těžko říct. Efektivita, racionalisace atd. je na všeobecném postupu a není třeba se ničeho obávat, protože všechno, co se děje, děje se na vědeckém základě. Zbavená vrtkavosti osudu směřuje liberální společnost nezadržitelně k dokonalosti velkochovu, a to možná plynuleji a důsledněji než jak tomu mohlo být v Sovětském Rusku nebo nacionálně socialistickém Německu s pomocí primitivního teroru, který může přece jenom sem tam narušit duševní pohodu lekavých králíků, a tím poškodit plynulost provozu. Navzdory nepřejícímu Bohu či přírodě si člověk vyvzdoruje ráj, z kterého je vytěněno veškeré utrpení a člověk si bude navždy jen užívat. Svět bude jenom pro štastné, a to na věky, jak si o tom radostně zpívali mládežníci v 50. letech. Má se člověk bát nebo se má smát? To u dobrého sci-fi člověk nikdy neví. Docela by mě zajímalo vidět své štastné, zdravé a krásné potomky za pár generací - budou-mít na nohách cblupy, aby si neotlačili nohy o dráty? V každém případě to budou těžcí pohodáři. Na ČRo jsou zprávy. Následuje Helena Vondráčková.
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zpět nahoru | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||