Středa 23. ledna 2002

předcházející

Branka nade vše

Ivan Klíma

Asi málokdo pochybuje, že média hrají v našem životě důležitou úlohu. Dodávají nám nejen informace, ale také pomáhají utvářet naše názory, náš systém hodnot.

Pokud se týká zpravodajství, všichni víme, že je výběrové. Z toho, co se ve světě přihodí, přináší jen několik nepatrných částeček většinou redukovatelných na něco katastrof, lokálních válek, požárů, vražd, senzací, výsledků různých voleb a vystoupení politiků. Tu a tam se na samém konci přikrčí nějaká tak zvaná kulturní zpráva, třeba, že do země přijede slavný zpěvák popu anebo filmový festival navštívila nějaká hvězda.

Pokud se týká názorů, jež média přinášejí, bývají různorodé tak jako jejich původci. Z názorů si obvykle můžeme vybírat a navíc po čtyřicetileté zkušenosti s ideologickou masáží, která nás měla změnit v masu nemyslících budovatelů socialismu, jsme v této oblasti obezřetnější. Myslím, že na naši představu o tom, co je důležité, užitečné a hodné pozornosti více působí frekvence, s níž se o někom či o něčem promlouvá.

Pokud se denně dočítám o činech (nebo dokonce i o přehmatech a omylech) nějakého politika, dojdu podvědomě k přesvědčení, že se jedná o veledůležitou osobnost. Čtu-li anebo slyším-li denně o nějaké lokální válce, podvědomě si utvářím názor, že právě tato válka je důležitější než všechny ostatní konflikty ve světě.

Jenže osobnosti i války pomíjejí anebo přejdou do jakési latentní formy a tudíž se o nich přestává mluvit. Dokonce i denní příděl vražd se občas v serioznějších mediích přeruší - buď se nedostává vrahů, anebo vydavatel usoudí, že v žádné oblasti nelze bušit do konsumentů nepřetržitě. S jednou výjimkou, ovšem.

Z frekvence, s níž se o nějaké události referuje, jsem dospěl k jednoznačnému závěru: Největší události ze všeho, co se ve světě děje, jsou góly, na něž v zámoří přihraje či je dokonce vstřelí český hokejista. O této pozoruhodné a pro osudy lidstva záslužné činnosti čtu a slýchám denně už řadu let (v rádiu i v televizi dokonce několikrát za den), ovšemže s výjimkou těch nemnoha týdnů, kdy se hokej nehraje.

Jestli něco svědčí o pozoruhodném a spíše znepokojujícím zaměření našeho světa a naší doby na to nejpomíjivější, co si lze představit, pak je to právě tato umanutá pozornost věnovaná všem v dálce vstřeleným gólům.