Čtvrtek 24. ledna 2002

předcházející

Příběh o Pánovi prstenů

Petruška Šustrová

Do kina moc často nechodím, ale Pána prstenů jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Mám k té knize hluboký vztah, protože jsem ji ještě za komunistických časů dvakrát celou opsala na stroji a dvakrát za sebou předčítala dětem. Přestože je to rozsáhlý tlustospis, znala jsem ji tenkrát do všech podrobností, a když ji otevřu dnes, je mi ještě pořád každá situace a věta povědomá.

Tehdy na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy už existoval skvělý český překlad Stanislavy Pošustové, ale neměl naději vyjít knižně, protože jeho podobenství zřejmě mluvila příliš názorně, hltal slavnou Tolkienovu ságu kdekdo z mých známých. Nebyli jsme ostatně jediní, příběh, v němž pohádkovým bytostem zdatně sekundují zcela lidští hobiti, dobyl pár let předtím srdce milionů západních čtenářů.

A protože je těžké se s kouzelným světem Středozemě rozloučit, což dobře ví každý, kdo příběh o prstenu zla četl, hráli jsme v okruhu mých přátel takovou hru. "Kým bys chtěl být v Pánovi prstenů, kdyby sis mohl vybrat," zněla otázka, na kterou jsme odpovídali s plnou vážností a po poctivé úvaze.

Nebylo to snadné, člověk tím přece něco říkal o roli, jakou podle vlastního názoru ve svém mikrosvětě hraje. Některé odpovědi byly komické, třeba když se jedna naše známá s úplnou samozřejmostí prohlásila za elfí královnu Galadriel, ačkoli my ostatní bychom jí byli tak úchvatnou postavu určitě nepřiřkli.

Většina našich přátel se však podle mého názoru trefila, volili si takové osoby, které odpovídaly jejich povaze. Kupodivu bylo opravdu výjimečné, aby si někdo vybral některou z hlavních postav příběhu, většinou to byli okrajovější hrdinové, jejichž osobité příběh měl něco společného s tím, kdo si je vybral.

Na tento způsob pohledu jsem si od té doby zvykla. Znám lidi, kteří mi svým chováním připomínají královské hrdiny z Gondoru, jiní se podobají zdánlivě přízemním, ale ve skutečnosti vytrvalým a statečným hobitům se smyslem pro humor, najde se i pár ohavných a zlých skřetů.

Jen je mi líto, že se různých veřejně známých osobností nemohu zeptat, jak by hodnotili sami sebe, kterou postavu z Tolkienovy knihy by si zvolili jako svůj předobraz, čí příběh by chtěli v pohádce prožít. Zajímalo by mne, jak by se moje představa o nich podobala jejich vlastní představě o sobě nebo jak by se od ní lišila.

Jestlipak by někdo chtěl být Sauronem, Pánem zla, který má nesmírnou moc? Nebo čarodějem Gandalfem, který své rovněž obrovské moci používá jen pro dobro? Měl by někdo chuť vybrat si roli skřeta nebo kouzelníka Sarumana, který propadl zlu? Našla by se třeba zpěvačka nebo herečka, která by se jako ta naše známá v duchu pokládala za krásnou panovnici nad elfy? Kýmpak by asi chtěl být třeba Vladimér Železný?

Jenže to všechno se nedozvím, vždyť mnozí ti lidé Pána prstenů ani nečetli. Jako námět k úvahám však mohu naši metodu vřele doporučit.