Čtvrtek 7. února 2002

předcházející

Život v bludu

Ladislav Verecký

Nemine týden, abych z novin nezjistil, že jsem až dosud žil v nějakém bludu. Nikoliv v bludu, který do mě zasel nějaký tmář, ale v bludu, s nímž mě v dobré víře seznámili učitelé na základní a střední škole.

To oni mi například jednoho dne vtloukli do hlavy, že špenát obsahuje mnohem víc železa než jakákoliv jiná zelenina. Co mnohem víc… Mnohonásobně víc. Stín podezření, že se jedná o dezinformační kampaň rozpoutanou vedoucí naší školní jídelny, tehdy v mé mysli hravě rozptýlil příklad Pepka Námořníka.

A tak od té doby kdykoliv jsem měl na talíři špenát - on to vlastně ani nebyl listový špenát - ten za mých mladých let nebyl k dostání - , ale špenátový protlak - jedl jsem ho sice i nadále bez valné chuti, hřálo mě však vědomí, že dělám něco pro své zdraví.

Až noviny mě po létech - ještě za minulého režimu - vyvedly z omylu. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Špenát prý nemá o nic víc železa než běžná zelenina, například zelí nebo kapusta. To jenom nějaký bambula posunul v laboratoři při výpočtech desetinnou čárku o dvě místa doprava. Přemáhal jsem se tedy u stolu nadarmo. Roky mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval.

V devadesátých letech se začaly kulisy mých jistot hroutit hromadně. Počet deníků na trhu prudce vzrostl a s ním i množství převratných výsledků všelijakých výzkumů na jejich stránkách. Jako by se roztrhl pytel s týmy vědců, kteří pracují na znehodnocení mého základního i středního vzdělání.

Jedná se o badatele z humanitních i přírodovědných oborů. Kdo je vlastně platí? Jenom během letošního ledna se jejich vinou obrátila v prach má víra ve dvě skutečnosti, které jsem považoval za jednou provždy dané.
Nejdřív jsem se dočetl, že Řím nezapálil krutý císař Nero, aby se mohl kochat pohledem na hořící město skrze zabroušené sklo, jakýsi prototyp čočky do brýlí. Řím prý zapálila jakási komunita svobodomyslných lidí, disidenti jacísi, řeklo by se dnes, něco na způsob teroristicky orientovaných chartistů, aby napomohli pádu císařské tyranie.

Dále však: není pravda, že když člověk nemůže usnout, má v duchu počítat pomyslné ovečky přecházející přes imaginární lávku. Britští vědci totiž zjistili, že toto tradiční a neškodné lidové hypnotikum nespavce spíš irituje. Pokud prý chceme skutečně usnout, máme si raději představovat, že relaxujeme na nějaké klidné exotické pláži.

Pokud jde o nové poznatky stran císaře Nera, možná je ještě vstřebám. Zvyknu si na to, že to nebyl takový lump a zvrhlík, jak mi tvrdili ve škole. Škodlivost počítání oveček před spaním však odmítám vzít na vědomí. Starého psa novým kouskům nenaučíš.