Pondělí 11. února 2002

předcházející

Chudoba cti netratí

Jiří Dědeček

Zdá se mi, že chudí lidé mají v poslední době tendenci považovat bohatství za nemravnost. "Takové peníze ! … K tomu přeci nemohl přijít poctivě !" slyšíme často říkat i ty, kteří Marxe v životě nečetli nebo se od něj distancují.

A já většinou cítím nutkání souhlasit, aniž bych pátral po způsobu nabytí té částky. "Takové peníze " jsou sice jiné pro mne, jiné například pro moje venkovské přátele a ještě jiné pro statisíce různých lidí všech kontinentů, ale tak jako tak - být v tomto světě bohatý je přinejmenším divné.

A šel bych ještě dál: myslím, že je dobře, že bohatství dnes namísto bezbřehé úcty vzbuzuje podezření, ba temnou (skoro se mi dere na rty třídní) nenávist. Sám jsem nedávno dostal záštiíplný anonymní dopis, bohatě ilustrovaný výhružnými vystřihovánkami z novin.

Důmyslně poslepovaná slova dávala dohromady zmatené výzvy jako například: "Pryč se zbohatlíky, s chartisty a komunisty! Pěst pomsty už se blíží! Opusť mediální koryto, nevděčníku!" a podobně.

Z celkového stylu bylo jasné, že jde o reakci na můj podpis pod zdvořilý dokument známy jako "Tři otázky V. Klausovi", reakci, na níž by snad kromě těch legračních ručních prací nebylo nic zajímavého, kdyby si člověk nevšiml adresy a oslovení. Stálo tam: " Potulný multimilionář Jiří Dědeček." A to mě zarazilo.

Vycítil jsem z té nanávisti, že dopis psal někdo chudší než já a že mě ten dotyčný řadí, co se úspor týče, někam mezi Kožené, Železné, Macky …… Nevím, jak bych se zachoval, kdyby to byla pravda. Ale pravda je, že já do toho millieu skutečně nepatřím. Někdy jako by mi to snad podvědomě bylo líto, sám pro sebe vyzdvihuji nejrůznější klady své relativní chudoby. Ovšem je to fuška.

Ostatně - říká se tomu celkem případně: dělat z nouze ctnost. Vzpomínám si, že jeden film Juraje Jakubiska se před lety jmenoval "Je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný". Ale já jsme ho neviděl. Nejdřív jsem neměl na lístek a pak jsem dostal zápal plic. A pak ještě horší chorobu, díky níž jsem například začal znovu a s nadšením číst tlusté knihy, přemýšlet hlouběji sám o sobě a radovat se z maličkostí. Kdybych byl bohatý a zdravý, asi bych si na to nenašel čas, já se znám.

Mohl bych na toto téma ještě dlouhé destíky minut jenom citovat Čelakovského "Mudrosloví". Chudoba (o chorobě ani nemluvě!) byla pro slovanstvo vždycky citlivým problémem, a tak se k ní váže neobyčejné množství přísloví.

Ale mně stačí kočovný básník: "Že prý chudoba cti netratí? ….. To si vymysleli bohatí!!!"