Pondělí 18. února 2002

předcházející

Plný úvazek, půl života

Marek Šálek

Napadne mě to vždycky, když se v pracovním spěchu míjím s bloumajícím bezdomovcem. Já funím s jazykem na vestě a s hlavou přetékající starostmi, jak všechno stihnout, on se loudá podél řeky a s prázdným pohledem kolem sebe nechává proplouvat den. Ani jeden z nás v tu chvíli nepůsobíme příliš vyrovnaně. Ač profesně vzdáleni, jedno nás spojuje: své roli sloužíme takzvaně na plný úvazek.

V takových chvílích si říkám, jestli právě plné úvazky nejsou zdrojem našich frustrací. Na jedné straně přibývá zoufalců bez práce, které pronásledují neurózy, rozpadají se jim rodiny a někteří vypadají, že se nedožijí důchodu. Naproti tomu přibývá i kariérně úspěšných profesionálů plně vytížených prací, za kterou dostávají pořád víc peněz. Přitom ale taky trpí žaludečními vředy a svoje děti vidí většinou ve spánku, takže výraznou šanci přežít své bídou bičované spoluobčany rovněž nemají.

Ano, to srovnání kulhá a přinejmenším ve dvou ohledech může znít až cynicky. Vyčerpaní workoholici mají doma aspoň teplo, postel a slušně zaplněnou ledničku. Řeč nemůže být ani o těch zaměstnaných Češích, kteří si musejí přibírat ještě další práci, aby vůbec uživili rodinu. Přesto bych rád vyslovil následující výzvu: Mohli by se experti zamyslet, jak zařídit, aby zaměstnavatelé nedostávali osypky při vyslovení pojmu "částečný úvazek"?

Pronásleduje mě totiž laický dojem, že by na takové vymoženosti mohly vydělat oba diagnostikované týmy: chudí nezaměstnaní i movití přezaměstnaní. Je mi jasné, že ne každý z těch, kteří v mrazu postávají ve frontě na polévku v Naději, by zastal kupříkladu práci burzovního makléře. Připadá mi však, že na pokraji zhroucení bývá často stejnou měrou, obrazně řečeno, burzián i bezdomovec. A současně oběma přebývá to, co oba dva postrádají: jeden má spoustu peněz, druhý zas spoustu času. Částečnou výměnu těchto nesporných hodnot by nejspíš přivítali jedni jak druzí.

Představuju si často docela živě, jak by takový svět polovičních úvazků vypadal. Způsob, jak bychom s nenadálým volnem respektive penězi naložili, nechť však zůstane u každého zahalen tajemstvím. Sám vím nejlíp, co všechno v životě nestíhám - z toho, co bych chtěl. Taky dobře vím, že své neuskutečněné sny a záliby nenajdu vyjmenované v žádném katalogu, kterými přetékají poštovní schránky. A jejich uskutečnění určitě stojí míň peněz, než právě ty zbytečnosti, kterými máme sklon dohánět a nahrazovat všechno, co kvůli práci věčně zanedbáváme.

Na závěr se musím přiznat, že nějak příšerně přepracovaný, jak by se z mých předchozích slov mohlo zdát, vůbec nejsem. Bezdomovce, nezaměstnané, makléře i novináře teď pozoruju trošku ze zálohy, přesněji řečeno z rodičovské dovolené. Jenže jak dítě roste, knuta plného úvazku, případně plné nezaměstnanosti, už zase neodbytně dotírá... Tak jen abyste věděli, co se pak člověku začne honit hlavou.