Čtvrtek 28. února 2002

předcházející

Vražda nebo poprava?

Ivan Klíma

Jazyk ve většině našich sdělovacích prostředků chudne, až z toho na člověka padá sklíčenost. Jazyk jen odráží vzdělanost a kultivovanost toho, kdo promlouvá. Podle jazyka soudě je vzdělanost a kultivovanost mnoha redaktorů i autorů prabídná.

Nicméně pokud denně slýchám o někom, kdo je na čele, anebo o něčem, že to roste jako houby po dešti, utěším se, že podobné obraty škodí jenom jazyku. Horší je, když neschopnost volit správný výraz, naprosto zkreslí skutečnost, o níž autor promlouvá či píše.

Už před časem jsem vyslechl ve zprávách Novy, že jacísi mafiáni popravili jednoho ze svých členů. Teď ke svému úžasu čtu a slyším o tom, jak únosci ze skupiny islámských fanatiků v Pákistánu popravili amerického novináře. Snad tu dochází k záměně ve způsobu usmrcení s podstatou skutku.

To tedy budeme mluvit o popravě, kdykoliv se nějaká skupinka lidí rozhodne někoho připravit o život? Anebo budeme tvrdit, že v plynových komorách v Osvětimi byli staří lidé i děti popravováni?

O popravě, všimněme si, že v tom slově zní spojení po právu, pokud ji zákon vůbec připouští, přece může rozhodnout jenom soud, a to soud nezávislý a svrchovaný. Taková poprava, má být aktem spravedlnosti, má být trestem za obzvláště zavrženíhodný čin. V demokratických zemích, kde se trest smrti ještě praktikuje, má odsouzený právo na obhajobu, stejně jako právo se odvolat proti rozsudku, a často také jeho trest je zmírněn.

Dokonce i nacisté stejně jako komunisté měli své soudy: Vladislav Vančura či Milada Horáková byli odsouzeni k smrti právě takovými soudy. Nebyly to nezávislé soudy, soudci jen poslušně vykonávali příkazy, které jim dávala totalitní moc. Proto o lidech popravených na příkaz takových soudů, říkáme, že byli totalitní mocí zavražděni.

O činu skupinky teroristů, kteří nevinnému člověku podříznou hrdlo, psát či mluvit jako o popravě, to už je víc než jazyková neumělost, to je hrubé zkreslení skutečnosti. Tímto slovem se totiž brutální vražda povyšuje na akt spravedlnosti a práva.

Co by asi náš novinář, který není schopen rozpoznat vraždu od aktu práva, říkal před svou smrtí, pokud by se ho skupinka rozhořčených čtenářů rozhodla popravit?