Úterý 5. března 2002

předcházející

"Ty naše dekrety české …."

Miloš Rejchrt

Benešovy dekrety jsou pevnou součástí našeho právního řádu, a ten si nějakými maďarskými či rakouskými populisty rozvracet nedáme, odhodlaně volají čeští vládní politici. Opoziční odpověď na jejich volání žádná, maximálně tak ještě výtka, že volají moc nahlas.

Smluvní opozice dokonce naznačuje, že je lepší zůstat doma, než riskovat, že bychom někde u vchodu do Evropské unie mohli o Benešovy dekrety přijít. Slova a postoje českých politiků se v předvolební době ochotně valí po proudu většinového veřejného mínění.

V jejich záplavě však tone jádro věci, totiž duch i litera některých zákonů Republiky Československé z roku 1945 až 46. Mám před sebou dekret č. 12 z 21. června 1945. V preambuli zákonodárce vyhlašuje úmysl „jednou provždy vzíti českou a slovenskou půdu z rukou cizáckých německých a maďarských statkářů, jakož i z rukou zrádců republiky".

Paragraf 1. stanoví, že „S okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje pro účely pozemkové reformy zemědělský majetek, jenž je ve vlastnictví a/ všech osob německé a maďarské národnosti bez ohledu na státní příslušnost, b/ zrádců a nepřátel republiky, jakékoli národnosti a státní příslušnosti".

Je to opravdu podivný zákon, jako by opsaný od vyznavačů temného mýtu půdy a krve. Národnost je tu kvalifikována jako zločin, do jednoho paragrafu se tu vejde národnost a zrada.

Tento konfiskační dekret vztahoval i na sudetoněmecké sociální demokraty, statečné antinacisty věrné Československé republice, pokud nacistický koncentrák přežili a vrátili se domů. Členství v soc. demokracii je nijak nechránilo, naopak: byli přece členy strany sdružující osoby německé národnosti.
Dekret sice připouštěl udělení výjimky pro ty, kdo se „aktivně zúčastnili boje za zachování celistvosti a osvobození ČSR", o výjimku ovšem musel Němec či Maďar žádat a odůvodněnost své žádosti dokazovat.

Jak to asi v praxi vypadalo, si lze domyslet, , neboť -cituji z dekretu č.12.- „ O tom, lze li připustiti výjimku, rozhodne na návrh příslušné rolnické komise příslušný okresní národní výbor".

Před časem řekl premiér Zeman, že tzv. Benešovy dekrety jsou již vyhaslé. To by byla dobrá zpráva, co je vyhaslé, dá se vymést a uložit tam, kam odpadky patří.

Jak dalece by se náš právní řád otřásl, kdybychom např. Benešův dekret č. 12 zrušili nebo ho alespoň nahlas označili za hanebnost , to nevím. Vím ale určitě, že neuklidit odpadky minulosti znamená zamořit jimi svět našich dětí a vnuků.