Pondělí 11. března 2002

předcházející

Volná ruka trhu

Čestmír Klos

Jednou jedinkrát jsem strávil tři týdny na nudistickém ostrůvku kdesi na Jadranu a dvacet let žiji z nikdy již nezopakovaného pocitu svobodného pohybu na volném povětří. O to víc mě zranilo vyprávění o plaveckém kurzu australských dětí nedaleko Sydney: do sluncem zalitého bazénu vstupují děti v oblečcích upnutých až ke krku, protože se nad Austrálií otevřela ozónová díra. Taky jejich zkušenost je jistě bude provázet až do konce života.

Volná ruka trhu s freony jim možná navždy vzala svobodu pohybu s kůží vystavenou slunci. Freony vypuštěné naší generací prý budou nahlodávat ozónovou vrstvu nejméně dalších padesát let a pak teprve bude šance, že nepříznivý účinek těchto látek ve stratosféře začne zvolna slábnout. Neztratí mezi tím lidé, zahalení do koupacích úborů, odolnost i proti ÚV záření běžných hodnot? Jako kluci jsme na konci prázdnin bývali snědí "jako boty" a bralo se to za projev kypícího zdraví. Teď abychom se všichni báli rakoviny kůže a zalézali do stínu.

Pro pohodlí ledniček a klimatizací jsme obětovali velkou část svobodného pohybu na slunci. Kdyby záleželo jen na výrobcích freonového programu, možná by už byly klimatizovány celé ulice velkoměst. Zato do volné přírody abychom časem pomýšleli na skafandr. Svět se snad probudil ještě včas a skafandr nakonec nebude potřeba.

Rozlet výrobců freonů však musely tvrdě zastavit až obtížně prosazované zákony. Pohádková "ruka trhu", která by podle novodobého ekologického Andersena Václava Klause měla nežádoucí vývoj sama od sebe zastavit, na celé čáře selhala. Kdyby ji zákonodárci včas neklepli přes prsty, kdoví, jak by tento problém ještě vyhrotila.

Nejhorší na té pohádce o ruce trhu, schopné vyřešit úplně všechno, je, že už teď má několik špatných konců. Jak naznačuje loňská studie OECD, z klíčových dvaceti dvou ekologických trendů jsou jen tři příznivé, zato dvanáct je výrazně negativních. Pohádkář se však žádnými studiemi nezabývá a vede si svou: "Módní tvrzení, že lidské konání postupuje proti přírodě a že ji utlačuje a ničí," napsal Václav Klaus v Lidových novinách, "jsou účelová, zástupná a zjevně nesprávná." Zkrátka přírodu ochrání trh.

Ale říkejte to těm australským dětem, které se musejí koupat v bundě. A tak nejviditelnějším trendem tohoto dílka je uspávat lidi k nečinnosti, aby nepropadli ekologům: "Příroda se přizpůsobuje člověku, jako se člověk přizpůsobuje jí," uklidňuje autor. Ostatně ekologii jako vědu Klaus svým článkem zrušil. Činnost, zabývající se ochranou životního prostředí, se zjevným citovým podtextem nazývá ekologismem a lidi, kteří se proti ruce trhu berou za tak podivné věci, jako je příroda, nazývá ekologisty.

Slovotvorný přínos Václava Klause by neměl být přehlédnut a v muzeu v Hradci Králové by měl dostat vitrínu hned vedle autora slova "čistonosoplena", jemuž nepřirostl k srdci pojem kapesník. Jenže tento pošetilec byl v jádru obrozenec a buditel, zatímco Klaus stejně pošetile vtrhl na neznámou ekologickou půdu v roli přesně opačné. Co svým zesměšněním sleduje?