Středa 13. března 2002

předcházející

Zpráva od Botiče

Marek Šálek

Nejsem žádný chalupář, zahrádkář ani kutil, a tak vítám každé zajímavé obohacení víkendového života ve městě. Minulou sobotu jsem proto usedl na kolo a spořádaně se připojil k houfu cyklistů, kteří si dali dostaveníčko poblíž ústí Botiče do Vltavy. Společně jsme se pak vydali podél břehů této slovutné pražské říčky. Nikoliv náhodou: právě tudy by jednou měla vést mezinárodní trasa pro cyklisty putující na ose Drážďany-Praha-Vídeň.

Svítilo sluníčko a Botič, těšící se zrovna z jednoho ze svých čistších a vodnatějších dnů, zvesela pobublával a třpytil se. A odtajňoval nám zákoutí, spolehlivě ukrytá očím statisíců uspěchaných Pražanů.

Po vyšlapaných pěšinách i zarostlou džunglí jsme se prodírali botičským pobřežím a neskrývali nadšení nad tím, jaká divočina se rozprostírá na dohled od známých dopravních tepen. Už žádné vožení kola na střeše auta: vždyť dobrodužství je plné město!

	Po vyšlapaných pěšinách i zarostlou džunglí jsme se prodírali botičským pobřežím a neskrývali nadšení nad tím, jaká divočina se rozprostírá na dohled od známých dopravních tepen.

Samozřejmě, každou chvíli nás hromada harampádí, černá stavba či svévolně postavený plot donutily odbočit od koryta Botiče na rušnou silnici, neboť zákonem stanovený odstup od vodního toku je vlastníkům přilehlých pozemků i příslušným úřadům ukradený.

Jinde jsme zase přejeli vzorově zapuštěný obrubník, zatímco u protilehlého chodníku strměl bezmála půlmetrový rantl. Někde zase budoucí cyklostezku blokují řady parkujících automobilů anebo v cestě stojí jeden tramvajový sloup za druhým. Složité bude rovněž proklestit si cestu složitými majetkoprávními vztahy.

Důležitější je však něco jiného. Pražští voliči se pomocí občanské iniciativy, v tomto případě sdružení jménem Oživení, snaží přesvědčit místní starosty, že peníze a námaha vynaložené na "proražení" cyklostezky může přinést jejich revíru skutečné oživení.

Obyvatel metropolí, kteří po práci vzhlédnou k obloze a podlehnou vábení vyrazit také jinam než do multiplexu či do hospody, bude totiž přibývat. Potřebujeme však vědět, že nás povede - ať už podél Hudsonu, Temže nebo Botiče - bezpečná a spolehlivě značená cesta, lemovaná vhodnými a zajímavými zastávkami.

	Kdyby se magistrát rozhodl věnovat rekreačním velocipedistům pouhé jedno procento peněz, které vynaloží ročně ve prospěch ostatních způsobů dopravy, stal by se z Prahy zakrátko cyklistický ráj.

O něčem takovém se však Pražanům může jen zdát. Překážkou přitom není nedostatek peněz. Vždyť kdyby se magistrát rozhodl věnovat rekreačním velocipedistům pouhé jedno procento peněz, které vynaloží ročně ve prospěch ostatních způsobů dopravy, stal by se z Prahy zakrátko cyklistický ráj. Zmíněná částka totiž představuje sto miliónů korun ročně. Chybí ale něco jiného: ráznější činy obecních úředníků, odvaha pohotovým máchnutím razítka urychlit další postup prací.

Zvěst o cyklotrase mezi Drážďany, Prahou a Vídní zní téměř pohádkově. Jen si to poslechněte: proplete se labskou soutěskou, pokračuje mezi kužely Českého středohoří, pak protne Prahu a zamíří přes Sedlčansko, Českou Kanadu a Podyjí dál k Dunaji. Úsek Praha-Vídeň může projet i ten nejcizokrajnější cyklista s pomocí husté sítě žlutých značek téměř poslepu už dnes. Také na březích Labe utěšeně přibývá značených a jinak zvelebených kilometrů.

Z hlavního města se však na kole zatím jen tak někdo nevymotá.