Čtvrtek 21. března 2002

předcházející

Moje bezpečnostní prověrky

Jiří Dědeček

Počátkem devadesátých let zaznamenal v Praze na Jungmannově náměstí svou krátkou existenci "Burgundský dům". Šlo o úřad, který měl přímo zprostředkovávat kulturní a obchodní styk mezi bohatým francouzským regionem a Československem. A protože jsem zrovna tou dobou pobýval v Dijonu, říkal jsem si, že by nebylo k zahození občas služeb burgundské kanceláře využít - měla tehdy například jako jedna z mála institucí u nás k dispozici fax.

Šeptandou mezi přáteli z tehdejšího OF se mi ale doneslo, že ten podnik prý vedou bývalí estébaci. Já nevím, jestli to byla pravda, nikdy jsem se nesnažil dopídit se podrobnějších informací. Ale protože jsem si už tenkrát řekl, že veškerý můj postoj k věci bude nechodit s takovými lidmi na pivo, nikdy jsem do toho domu nevstoupil. A jenom mezi řečí jsem se zeptal na příslušných místech v Dijonu - je možné, že váš úřad v Praze řídí bývalí fízlové? A jestli ano, proč?

Předseda Regionální rady i jeho zástupce se však na mě jen vlídně usmívali a já jsem viděl, že mají náhle potíže s mou poněkud šroubovanou francouzštinou. Až sekretářka, která si nepřeje být jmenována, mi mezi čtyřma očima sdělila, že právě s takovými lidmi se u nás spolupracuje daleko lépe. Kvůli své zátěži z minulosti mají prý daleko větší snahu se zavděčit, ba jsou téměř ovladatelní. To mě uklidnilo, ale nepotešilo.

Nepamatuji si přesně datum vzniku Leninského svazu mladých, který byl předchůdcem SSM. Mohl to být rok 1969 nebo 1970, vzpomínám si ale, že jeho zdravé jádro se tvořilo i na naší SVVŠ Jana Nerudy.

Jeden z mých tehdejších spolužáků, který patřil k zakládajícím členům a později díky tomu vystudoval vysokou školu Mezinárodního práva v Moskvě, pracuje dnes v diplomatických službách; je velvyslancem. Lidé mu říkají excelence.

	Právě s takovými lidmi se svým způsobem lépe pracuje, výborně se řídí.

Když jsem se ptal, jak je to možné, zdroj na ministerstvu zahraničí, který si nepřeje být jmenován, mi sdělil, že právě s takovými lidmi se svým způsobem lépe pracuje, že se výborně řídí. A že pan ministr ví ostatně sám nejlépe, koho si vybrat. To jsou paradoxy, jak praví klasik.

Pod tímto zorným úhlem se tedy dívám na veškeré bezpečnostní prověrky u nás i na jejich hloubkové kontroly ze zahraničí. Nerozčiluju se. Ale nemám žádnou radost z toho, že brzy všichni budeme znát krycím jménem nejednoho našeho falešně prověřeného vedoucího představitele či voleného zástupce.

Pro mě se tím totiž dál a dál rozšiřuje okruh lidí, s kterými nikdy nepůjdu na pivo. Jenom nevím, aniž bych se podceňoval, je-li to pro ně dostatečný trest…