Čtvrtek 28. března 2002

předcházející

Osvobozování proti mé vůli

Čestmír Klos

V těchto dnech prožívám napjaté životní údobí - jako občan Krkonoš mám být znova osvobozen. Česká strana s nejvyššími předvolebními ambicemi už tvrdě zaútočila proti nepříteli: ochranářské byrokracii.

Občanské demokratické straně jde totiž dosavadní systém chráněných území, krajinných oblastí a přírodních rezervací velice proti srsti. Svobodu občanům! Svobodu podnikání! Nedotčené životní prostředí není podle ODS jedinou prioritou lidí. Jenže moje dvacetiletá krkonošská zkušenost je právě opačná. Ti pověstní byrokrati jsou příliš měkcí proti některým usilovným snahám potlačit přírodní charakter Krkonoš. Strpí nevhodné stavby, zejména lanovek a vleků, a doslova bezzubí jsou proti nájezdu sněžných skútrů. A kam až jde v létě beztrestně zajet autem!

Zákonodárci by naopak měli pravomoci ochranářů v přírodním prostředí ještě posílit. Oč větší území hor uhájíme před zbytečnými zásahy, o to víc stoupne jejich atraktivita i pro zahraniční návštěvníky, a tím i prosperita horských středisek.

Jsem hrdý na to, že mohu bydlet ve dvě stě let staré chalupě uprostřed národního parku. Zrušení tohoto statutu pod politickými a ekonomickými tlaky bych velice těžce nesl. Mimo jiné taky kvůli obraně před pověstnou rukou trhu. Kabinetní ekonomové ODS odtrženě od praxe tvrdí, že tahle ruka sama přírodu ochrání.

V Krkonoších je tomu ve skutečnosti naopak. Ruka trhu nechala vybít podhorská stáda krav a zemědělci ztratili zájem o zdravé horské seno. Louky však nejsou Poldovka, kterou jde špatně zprivatizovat a vzápětí zavřít. Louky plodí dál. A existují dvě cesty, jak se s tím vyrovnat: buď je ponechat ladem a obětovat malebnost krajiny, kterou člověk k obrazu svému vymýcením lesů přetvořil - a nebo kosit dál a vzácné seno nechat zhnít na kupách. Já do toho organizovaného hnití pro záchranu luk vkládám svůj čas a chabou sílu svých svalů. Stát hradí nejnutnější náklady. Bez statutu národního parku by to nebylo možné. Bez tohoto statutu by z Krkonoš do deseti let bylo smradlavé zákoutí, jemuž by se každý rozumný člověk vyhýbal.

S osvobozováním proti mé vůli mám naštěstí už své zkušenosti. Rok 1968 jsem už prožil jako dospělý, a tak si nedělám iluze, že samozvaným osvoboditelům lze jejich přesvědčení jakýmkoli rozumným argumentem vyvrátit. Stojí-li negativisticky pojatá idea na neznalosti materie, na očerňování „nepřítele" a na zjevných polopravdách, pak na ní nelze nic opravovat,o ničem diskutovat, nebo by se mohla před očima náhle zhroutit. A to její vykladači nepřipustí. Takovou antikoncepci je třeba odmítnout jako celek.

Naštěstí už nejsme v totalitě, co na tom, že jedna strana je vedle jak ta jedle. Ty ostatní jistě mají na rozdíl od ODS plné šuplíky pozitivních ekologických programů. Proč se však nenašel jeden jediný politik, který by se tomuto vymýtání zeleného ďábla otevřeně postavil? Spoleh je jen na občanské organizace. Mají odvahu, ověřené podklady i argumenty. Nejvyšší čas některou z nich alespoň drobnou částkou podpořit. Nejvyšší čas podpořit principy občanské společnosti.