Pátek 29. března 2002

předcházející

Proč je Velký pátek dobrý?

Tomáš Halík

Dnes je Velký pátek - v anglosaské tradici nazývaný Good Friday - dobrý pátek. Proč dobrý?

Tento pátek se liší od všech ostatních v roce tím, že je připomínkou kruté popravy Ježíše Nazaretského za jeruzalémskými branami v předvečer židovských svátků pascha 7. dubna roku 30 našeho letopočtu.

Pašijový příběh Ježíšova utrpení po téměř dvě tisíciletí vzněcuje představivost i intelekt, je vykládán teology a filozofy a zpodobován všemi druhy umění od románských křížů přes Bachova oratoria po současné filmy a muzikály. Otiskl se do lidových obrázků od slováckých chalup po africké chýše, průvody s kříži potkáme dnes od Filipin přes Jeruzalém po Mexiko a Jižní Ameriku: žádný příběh lidské smrti nepřipoutal během dějin a vskutku planetárním měřítku tolik lidské pozornosti a účasti jako drama Velkého pátku.

„Postůj poutníku a uvaž, zda je jaká bolest jako bolest moje", je psáno u paty mnoha křížů na křižovatkách bezpočtu našich cest. Z nitra evangelijního vyprávění se ozývá hlas odsouzence, kterým napomíná „ženy jeruzalémské", profesionální plačky naříkající nad jeho osudem: „Neplačte nade mnou, ale nad sebou a svými syny".

Ježíš sám obrací pohled na své utrpení od vnějšího soucitu k vnitřnímu náhledu: jde nejen o muže z Nazareta, jde o nás - ten příběh vůči nám není „vnější", nastavuje zrcadlo světu a našemu jednání v něm, je klíčem k tomu, abychom porozuměli lidskému osudu vůbec a především svému vlastnímu životu.

Františkáni v středověké Evropě rozšířili „pobožnost křížové cesty" - křesťané od těch dob procházejí v tiché meditaci kolem čtrnácti obrazů Kristova utrpení a uvažují o tom, jak se tento příběh protíná s jejich vlastním životním příběhem. Člověk může vkládat do Kristova velikonočního dramatu na své vlastní kříže, bolesti, vnitřní zranění, jizvy po utrpěných křivdách a jít touto cestou až k prahu naděje, že nespravedlnost, násilí a smrt nesmějí a nebudou mít poslední slovo.

Může však poznávat sebe sama - svá pokušení, selhání, své viny - také v ostatních postavách pašijí: V Pilátovi, který klade moc nad pravdu, ve velekněžích, kterým lpění na tradici zastírá živého Boha, ve vrtkavém davu, který v neděli křičí Hosana a v pátek Ukřižuj, v učednících, kteří ve chvíli krize utekli či zapřeli.

Ano, každý z nás - ať stojíme kdekoliv - může dnes otevřít příběh pašijí či projít zastaveními křížové cesty. A nakolik pochopíme, že tento starý příběh pokračuje i dnes a v nás a skrze nás, nakolik můžeme „vejít do příběhu" a být jím zasaženi a proměněni, nakolik pochopíme, že se nás týká, natolik může tento pátek být pro nás velký a také dobrý.