Středa 10. dubna 2002

předcházející

Gratulace pilotům

Tereza Brdečková

Je duben. Byly rozdány Emmy, Grammy, Lvy, Oskaři a všichni ostatní. Slávy bylo spousta. A kulturní rubrika Lidových novin psala o tom, že Brno bude mít novou muzikálovou scénu, která nepřijde na víc než jeden kilometr dálnice.V této souvislosti bych ráda udělila svou soukromou cenu jedné pražské kulturní instituci. Je to kino Aero v Biskupcově ulici na Žižkově.

Minulý týden jste si tam mohli zajít na program klasických filmů o bláznech a podivínech. Ten program byl součástí širší akce, která si vzala za cíl začlenit lidi s psychickými poruchami mezi ostatní - prostě, duben, měsíc bláznů.

	Aero je kinem, kam se nechodí proto, že tam hrají něco určitého, ale protože všechny tamní filmy mají smysl, jelikož jsou uváděny v určitém kontextu.

Za pár dní začne v Aeru festival lidských práv Jeden svět. A průběžně tam uvádějí na spoustu starých i nových dobrých filmů. Je celkem jedno, na co se tam vydáte. Aero je kinem, kam se nechodí proto, že tam hrají něco určitého, ale protože všechny tamní filmy mají smysl, jelikož jsou uváděny v určitém kontextu.

Chodí se tam, aby se potkali známí, anebo naopak spřízněná duše, na kterou jste třeba marně hledali celý život. Asi právě z toho hledání, čekání a snění vypadají nedělní diváci posedávající v baru Aera poněkud hypnotizovaně, jako kdyby se z kina nehnuli celý víkend.

Na opravdu dobrý film nemůžete jít kamkoliv. Viděla jsem slavný Makhmalbafův film Kandahár v kině Praha, kam z hospody vanul kouř a bušilo techno. Sedělo nás v kině pět, ale dva odešli - bylo to utrpení. Tentýž film v Aeru vám obstará silný zážitek uprostřed soustředěných diváků, kteří vědí na co se vypravili. Aero vydává program, má internetovou stránku a před filmem uslyšíte úvod.

Jak to začalo? Před několika lety převzala skupina mladých nadšenců přízemní periferní bijásek. Nikdo jiný ho asi nechtěl, je tam odevšad daleko. Ti kluci si začali říkat piloti, a protože od nich asi nikdo mnoho nečekal, nemohli prohrát.

Rozuměli tomu, že filmy i diváci potřebují stejně pravidelnou a láskyplnou péči jako květiny či zvířata. Pochopili, že co Aeru chybí na přepychu a na adrese, to mu přebývá na atmosféře: skleněná kulatá okénka do sálu, dojemné předměstské artdeco, vchod průjezdem činžáku na dvorek, kde stojí budka s pokladnou.

	Piloti pozuměli tomu, že filmy i diváci potřebují stejně pravidelnou a láskyplnou péči jako květiny či zvířata.

Začali hrát, a rychle rozkoukali. Navázali kontakty, sehnali granty, podívali se do světa. A svět řekl, že tohle kino je daleko nejzajímavější v celé Praze. Dnes jezdí za piloty do Aera zástupci filmových institucí z celé Evropy, a ředitelé prestižních nezávislých sálů z Paříže si s nimi chtějí vyměňovat program a zkušenosti. A hlavně je tam plno.

Aero pomalu mění tvář. Piloti obstarali dolby stereo, dokonalou projekci, nová sedadla. Ale ani je nenapadlo kino přestavovat. Takže i dneska si připadáte, jako kdybyste šli do sousedovy kůlny na filharmonii - a je to skvělé. Možná piloti zamíří výš, budou mít více sálů, víc projektů - ale i kdyby se to nestalo, Aero stačí. Je to vlastně permanentní pražský festival.

Co s tím má co dělat nová muzikálová scéna v Brně? Určitě bude pěkná, bude v ní třeba úpět Drakula a prý tam možná nastudují Sofiinu volbu. Mně ale vadí, když se v kulturních rubrikách mluví o věcech, kde jde v podstatě jen o peníze. Protože to živé ve filmu, v divadle, kdekoliv, vzniká odzdola, z radosti tlakem, často s malými náklady - jako kino Aero. Když to pak funguje, bereme to všichni jako samozřejmost, která nepotřebujeme pžíliš velkou podporu ani uznání.

Takže tímto gratuluji pilotům, z nichž osobně znám pouze dva - Pavla Rajčana a Iva Anderleho. Snad se k udělené mé protestní ceny ještě někdo připojí.