Čtvrtek 11. dubna 2002

předcházející

Mnoho povyku pro národní zájem

Miloš Rejchrt

"Všichni jedním hlasem křičeli asi dvě hodiny 'Veliká je efezská Artemis'.Teprve městský tajemník uklidnil zástup a řekl: 'Efezané, kdo by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu seslaného z nebe! Protože o tom nemůže být pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného'."

Tak zachytil autor biblického spisu Skutky apoštolů klíčový moment jedné dramatické epizody. Kdyby se tajemníkovi města Efezu nepodařilo uhasit vzplanuté vášně, apoštol Pavel a jeho dva průvodci by asi byli zlynčování.

Kdosi totiž pustil do oběhu zprávu, že hlasatelé nového náboženství poškozují zájmy Efezanů, včetně ekonomických, neboť popírají božství slavné místní, údajně světově proslulé a uznávané bohyně.

V městském amfiteátru se shromáždily davy lidé, většina sice nevěděla vůbec, proč to srocení, ale tak to chodí: když se zahraje na známou strunu pocitu ohrožení podvratnými aktivitami cizáckých škůdců, výsledkem bývá davová hysterie.

Se zjevnou sympatií líčí svatopisec pozitivní roli efezského tajemníka. Podařilo se mu utlumit rozjitřené vášně, dovedl obyvatelstvo k rozvaze a k rozumu. Lynč se nakonec nekonal, dav se vykřičel a šel domů. Možná i pod vlivem jasné řeči městského politika alespoň někteří pochopili, že nejvíc poškozuje jejich zájmy jejich vlastní davová psychóza.

V České republice se zvedla vlna vášní. Vedou se řeči o propojení Mnichova, Vídně a Budapešti tajemnou osou zla, objevují se letáky s textem, že Sudety byly a budou německé. Potkal jsem v poslední době několik lidí, kteří v rozhovoru dali najevo obavu, zda by vstup do Evropské Unie neznamenal posléze spolknutí všeho českého nenasytným Německem. Prostě strachy, fobie a vášně.

	Před volbami se naše strany semkly v jednu národní frontu a předhánějí se, která z nich bude ony nedefinované národní zájmy hájit hlasitěji.

To by ještě nemuselo být tak zlé, vlny vášní se vzdouvají a zase opadají. Aby rychle opadly, k tomu však je třeba politiků, vůdčích postav, osobností, které mají odvahu čelit kolektivním strachům a komplexům. Bohužel, děje se u nás pravý opak.

Politici se zaklínají obranou tajemně neurčitých národních zájmů, svým oponentům předhazují vlažnost při jejich obraně, ministr kultury dokonce odhalili již i zrádce národních zájmů, totiž určité české novináře, zatím blíže nespecifikované.

Nikdo z českých politiků zatím neřekl, že sám pojem "národní zájem" bychom měli důkladně prověřit, než s ním začneme pracovat.

Je národní zájem totéž co státní zájem? Co vlastně pro nás znamená slova národ? Nebylo by lepší se vůbec tomuto termínu vyhýbat, vzhledem k tomu, že vždyť právě v našem prostoru je velmi neujasněný ? Nevkládáme do něj kdoví co, ba i mýtus půdy a krve, hlavně pak rozumem nekontrolované emoce, resentimenty, a komplexy?

Před volbami se naše strany semkly v jednu národní frontu a předhánějí se, která z nich bude ony nedefinované národní zájmy hájit hlasitěji. Řada politiků tak činí v dobré víře, že lze se i s čertem národovectví neboli nacionalismu spojit, pomůže-li jim vyhrát volby. Jenže zloduchové vypuštění z lahve se těžko zahánějí zpět.

Městský tajemník ve starověkém Efezu věděl, že vzedmuté vlně vášní je třeba čelit ihned, než dojde k nenapravitelným škodám, proti nimž je ztráta volebních preferencí škodou nepatrnou.