Pondělí 15. dubna 2002

předcházející

Souboj o pravdu

Leo Pavlát

Otevřeme-li dnešní noviny budeme jako obvykle svědky nikdy nekončícího souboje o pravdu. Tu svou předkládají státy, náboženství, vlády, úřady, občané i novináři. Někdy si pravdy navzájem uznají, často ne.

Potom se pravdy váží: v lepším případě v diskusi, u volebních uren nebo u soudu a v horším se o ně zápolí silou. Ať se však otevřete pravdě té či oné, každou podpírá ničím nezviklatelné přesvědčení: Takto se věci s určitostí mají, za tím si stojím.

A přitom zdánlivě není oč se přít. Na zásadách pravdy bychom se přeci měli všichni shodnout, jakože mluvíme stejným jazykem. Pravda je, jak napovídá český etymologický slovník, to, co je pravé a přímé. Tak jako pravítko, které se slovem pravý souvisí. Tak jako pravidlo, které lze z takové pravosti odvodit.

Stejně pravé, tedy pravdivé, je podle jazyka i právo. A znovu je to připomenuto ve slově spravedlnost. A my sami, když něco řekneme, tedy pravíme, jsme vlastně zavázáni k tomu, abychom ze svých úst nevypouštěli jiná slova než pravá a pravdivá.

Jak je to jen podle jazyka jednoduché. Jenže ve skutečnosti se má všechno jinak. Neexistuje totiž pravda jedna, všem na první pohled zřejmá. Filosofové hovoří o pravdě absolutní a relativní, objektivní i subjektivní, dočasné nebo věčné - stačí si vybrat.

	Jsi přesvědčen, že pravda je na tvé straně? Hleď nejen na sebe, ale i na druhého, na jeho pravdu. A on, když hovoří o své pravdě, ať má na mysli nejen své dobro, ale i tebe. Tahle pravda se pak nedá vlastnit, ale jen sdílet.

A co je nejhorší: všichni jsou přesvědčeni, že pravdu je možno vlastnit. Tak jako třeba majetek. Jako věc. Říkáme přece, že někdo "má pravdu" a cítíme v tom: kdo z koho. Kdo si ji podrží? Kdo ji získá? Padají slova i rány.

A tak snad, když už i při poslechu dnešních zpráv společně zjistíme, jak svět kvůli svým pravdám krvácí, pře se a zatracuje, zkusme připomenout jeden starý koncept pravdy. Té, k níž se hlásí židovsko-křesťanská tradice. Když v hebrejštině, jazyce proroků i prvních křesťanů, chce někdo říct "máš pravdu", řekne to vlastně obratem "činíš spravedlivě s dobročinností".

Poselství je jasné: Jsi přesvědčen, že pravda je na tvé straně? Hleď nejen na sebe, ale i na druhého, na jeho pravdu. A on, když hovoří o své pravdě, ať má na mysli nejen své dobro, ale i tebe. Tahle pravda se pak nedá vlastnit, ale jen sdílet. Nerozhoduje o ní ani soudce, ani zbraň, ale otevřenost, nezištnost a opravdovost citu. S vědomím toho co se ve světě děje, to říkám jaksi navzdory.