Úterý 16. dubna 2002

předcházející

Když se volby přiblíží

Jiří Dědeček

Když se volby přiblíží,
vždycky se mi přitíží.

Epigramem pro tento měsíc chci jen vyjádřit vnitřní zmatek, který asi prožívá každý myslící člověk v tomto smutném období. Ale jenom zmatek, a nic víc. Žádnou lítost, žádné rozčarování. Mně stačí platný pas, jogurty s marmeládou a že už místo ÚV KSČ je zase Ministerstvo železnic. Kdysi jsme totiž bydlívali nedaleko a mně to stranické sousedství nedělalo dobře…

	Epigramem pro tento měsíc chci jen vyjádřit vnitřní zmatek, který asi prožívá každý myslící člověk v tomto smutném období. Ale jenom zmatek, a nic víc. Žádnou lítost, žádné rozčarování.

Jenom z lásky k centru jsme se v 83. přestěhovali z luxusního sídliště Prosek do toho zchátralého, špinavého baráku v Praze 1. Voda zde sice tekla, ale většinou úplně jinde, než jste ji čekali, elektrický proud do vyšších pater vůbec nešel, nebyl tlak. Vlastníma rukama jsem tu vybudoval 2+1 I. kategorie, obzvláště hrdý jsem byl na kuchyň. Vykachlíkoval jsem ji tmavými proužky kabřince a bíle vyspároval, podlaha vypadala nádherně.

Moje žena chodívala nakupovat do obchodu ESO vedle Bílé labutě, nosila toho sice méně, ale za víc peněz a prý v lepší kvalitě, a vždycky když nákup položila na kuchyňskou linku, klekla na tu dlážděnou podlahu, bila hlavou o zem a křičela směrem k nedaleké budově Ústředního výboru strany: Díky ti, ó bolševíčku, za ty dary! Měli jsme samozřejmě zavřená okna, pro jistotu.

A mně ta smutná ironie tak utkvěla, že jsem si říkal, když jsem utírával krev, že se o tom jednou pochvalně zmíním. Aby bylo zřejmé, jak jsem se o dnešní podobu státu zasloužil, a proč musím volit, i když nevím koho.

Ale odbojoval jsem i na ulici, například jsem k tomu stranickému sídlu na nábřeží vodíval takhle po ránu psa. Ano, až k samé omítce! Já jsem se nebál, prosím, ani tenkrát! Já už mám takovou povahu. A říkal jsem mu: "Čůrej, Akime". Ano, připouštím, měl jméno poněkud ruské, ale já my už ho tak dostali - říkal jsem: "Čůrej pěkně a hodně, Akime Akimiči, když budem trpěliví, podmočíme jim grunty a bude svoboda..."

No a vidíte. Akim se toho sice nedožil, ale já teď ovoce naší společné odbojové činnosti sklízím. Akorát se trochu stydím, když si čas od času chodívám svobodně demokraticky zavolit a mám tu úžasnou možnost nevybrat, koho mě napadne, že jsem při tom Akimovi tenkrát nepomáhal.

Je jiná doba, namítnete, a já to uznávám. Jenom mě tak nad četbou těch volebních programů napadá, že by nebylo špatné zjistit si, kde jisté strany sídlí, a chodit tam venčit koně. Děkuji vám.