Čtvrtek 18. dubna 2002

předcházející

Architekti se obracejí v hrobě

Zdeněk Lukeš

Nedávno jsem jel na návštěvu k jedné známé. Bydlela na sídlišti ve Stodůlkách na okraji Prahy. Nikdy jsem tam nebyl a tak mne vybavila podrobným popisem, jak se dostat od nejbližší stanice metra k jejímu paneláku. Já tam však jel autem a tak následovalo menší bloudění mezi domovními bloky.

Architekti si tu - někdy v osmdesátých letech - z nějakého furiantství řekli, že stavět paneláky do řad jako vojáky je příliš fádní a tak je těžkopádně zalamovali do podivných formací. Moc romantické to ovšem nebylo, spíš naopak - domy vytvářely jakési obří betonové hradby. Složitější to bylo s hledanou ulicí, která se jaksi nepříliš logicky zalamovala. Přesto jsem nezabloudil a správně dorazil na místo.

Zaujal mne název ulice - Bellušova. Emil Belluš byl vynikající slovenský architekt, noblesní pán, který odmítl v padesátých letech dělat tzv. sorelu - tedy stalinskou architekturu. V Bratislavě po něm zbyly prvorepublikové bankovní paláce, hotel Devín a v Piešťanech funkcionalistický Kolonádový most.

Kdyby tušil, že bude po něm jednou v Praze pojmenována ulice, měl by jistě radost. Asi by ho zajímalo, kudy vede a jak vypadá. Kdyby ji uviděl, dost by ho to vyděsilo - šedivé baráky, jeden jak druhý, všechny mají stejná okna, vstupy, všechny stejně omšelé. Mezi paneláky bezprizorné plochy a nekonečná parkoviště.

To že je město? To že je architektura? Myslím, že zrovna Emil Belluš by o takovouhle poctu nestál.

O kus dál je další ulice, nazvaná po architektovi: Fantova. To už zní jako výsměch: profesor Fanta byl Zítkovým asistentem na stavbě Národního divadla, projektoval na přelomu století secesní domy s bohatou ornamentikou, sám byl rovněž malířem a autorem fresek - například na známém Wiehlově domě na Václavském náměstí. Projektoval budovu Hlavního nádraží, bohatě dekorovaný dům pro pěvecký spolek Hlahol, opravoval památky. Pane profesore, co Vám to udělali!

	V rejstříku jsem našel i ulici Roškotovu. Dočkal se tedy i prvorepublikový pražský elegán Kamil Roškot - malíř a geniální projektant. S velkými obavami jsem začal hledat ulici na mapě. Sídliště Pankrác III! Chudák Roškot!

Doma jsem si pak vzal plán Prahy a hledal pln obav ulice pojmenované po architektech. Profesoři Koula (autor secesního Čechova mostu) a Kotěra (toho snad netřeba představovat) dopadli celkem dobře - mají ulice v Dejvicích, zástavba z dvacátých a třicátých let, docela příjemné prostředí - domy mají lidské měřítko, hezké detaily, každý je jiný, ulice ústí do parků.

Také známý autor Národního divadla a Rudolfina Josef Zítek by nebyl pohoršen - Zítkovy sady jsou malý parčík při novoměstském nábřeží. Jenže mám obavy, že ten byl spíš pojmenován po pěvci Vilému Zítkovi. Funkcionalisté Starý, Janák, Fragner a Kroha kotví na Hanspaulce. Ti už jsou na tom hůř - luxusní místo, ale zástavba řadových domků kantorů ČVUT nic moc.

V rejstříku jsem našel i ulici Roškotovu. Dočkal se tedy i známý prvorepublikový pražský elegán Kamil Roškot - malíř a geniální projektant. S velkými obavami jsem začal hledat ulici na mapě. Sídliště Pankrác III! Chudák Roškot!