Pátek 19. dubna 2002

předcházející

Odkud čerpat národní uvědomění

Čestmír Klos

Ve zdraví jsem minulý týden v bavorském Pasově přežil veřejné projednávání změn v Temelíně - a nestačil jsem se divit, co jsem se o něm později doslechl a dočetl. Prý bylo zmítáno německými a zejména rakouskými vášněmi. Ten, kdo to vyslovil nebo napsal, buď nikdy nebyl na veřejném projednávání vlivu staveb na životní prostředí, nebo nebyl ve čtvrtek v Pasově.

Tu údajnou hroznou melu totiž ve zdraví přežívaly i docela malé děti. Byly tu s maminkami, které přišly projevit veřejný zájem o tolik diskutovanou elektrárnu kousek za hranicemi. Neboť kdo jiný než mámy na mateřské se mohl z té angažované vrstvy mladých zaměstnaných lidí uvolnit ve všední den dopoledne k účasti na veřejné diskusi?

	Základní neporozumění v Pasově pramenilo z toho, že Češi sem podle dvoustranného protokolu přijeli projednávat 78 projektových změn, navíc už realizovaných - a němečtí účastníci se snažili polemizovat o smysluplnosti celého projektu.

Kdo tu tedy byl? Mámy, babičky, ale i regionální politici, odborníci nejrůznějších profesí a samozřejmě ekologičtí a protijaderní aktivisté. Ve značném počtu i ze sousedního Rakouska. Především ti byli občas hlučnější, zejména, když měli pocit - a ne vždy to byl jen pocit - že se je někdo ze zpracovatelů temelínské dokumentace snaží opít rohlíkem. Atmosféra našich domácích projednávání bývá ovšem mnohem drsnější.

Základní neporozumění v Pasově pramenilo z toho, že Češi sem podle dvoustranného protokolu přijeli projednávat 78 projektových změn, navíc už realizovaných - a němečtí účastníci se snažili polemizovat o smysluplnosti celého projektu. Protože to bylo v české režii, protokolovaly se jen připomínky ke změnám.

A myslíte si, že Němci byli schopni vymyslet jiné, než předtím Češi a Rakušané? Samozřejmě, že ne. Na mysl se dere myšlenka, že celý devítihodinový maratón nebyl ničím víc než nadbytečným divadelním představením.

Avšak chvála bohu za ně. Je to alespoň malý krůček k očistě našich domácích českých poměrů, v nichž se názor veřejnosti přehlíží jako něco nadbytečného a nekompetentního a veřejné projednávání kolosálních změn na nejproblematičtějším projektu v zemi se vyhlásí teprve až když to nařídí soud. Tedy, jak už to u našich soudů chodí, když už jsou všechny změny hotovy a reaktor si už spokojeně září.

Všichni vědí, že už je to dávno zpečetěno a že česká jaderná lobby už pevně sedí na koni. Češi, ti už dávno své pochyby vzdali. Německým maminkám však přesto stojí za to přijít vyjádřit nedůvěru v atom. A bavorské odborníky a lokální politiky nijak nevyvádí z konceptu, že jim do jejich řeči proniká žvatlání dětí. Ty odborníky, ekologické aktivisty i maminky spojuje skepse vůči jaderné energetice a dělají, co jim velí svědomí. U politiků člověk nikdy neví, ale tváří se stejně. Tomuhle počínání nacionalistická nálepka ani trochu nesedí.

Ale jak se hodí do krámu šovinisticky rozvášněné české politické scéně! Kvůli uspořádání tohoto slyšení byl ministr Kužvart obviněn, že se snaží řídit zahraniční politiku na principech lidové tvořivosti. "Situace je vážná a bude z ní třeba vyvodit příslušné závěry," hřímal ministr zahraničí Kavan.

A druhý místopředseda vlády Špidla mezitím potichu konal: Kužvartovu poradci Daliboru Stráskému zakázal cestu do Pasova. Vždyť je to notorický pochybovač o Temelínu! Že se Špidlova ostuda nestala ostudou mezinárodní, se zasloužil bavorský tisk: Kužvart nevěděl, z čeho se mu mají klepat kolena víc, ze Špidly nebo z německých novinářů, a pustil Stráského do Pasova na dovolenou.

Všechno jsem to pochopil, když mi - momentálně bezbrannému - na pánském záchodku dával školení ekologický poradce ministra Grégra Jiří Hanzlíček: Pochybovat o Temelínu je proti českým národním zájmům.

Tak už to konečně vím: nacionalismus se rodí na záchodku. Pánové na předvolebních náměstích by toho měli nechat.