Úterý 23. dubna 2002

předcházející

Serendipita

Jiří Hanák

Serendipita je cizí slovo pro dar nacházet neočekávané a příjemné, respektive užitečné věci. Je pěkné, když sestupuje na připravené a potřebné. Tak serendipita sestoupila kdysi na jednoročního dobrovolníka Marka, když ve cviku raboval osmičku a přikoupil trumfového krále s esem. A zázrak onoho daru prožívají dnes české politické strany.

Dlouho hledaly volební šlágr, jimž by se jedná od druhé co nejvíce odlišily. Našly ho nakonec v obraně národních zájmů. Jenže akutním záchvatem předvolebního vlastenectví se nakazily všechny, takže vybírající volič má zase po ftákách.

Těmi národními zájmy je obrana takzvaných Benešových dekretů. Proti takovému počínání samozřejmě ani půl slova. Bohužel nám však obránci zapomněli sdělit, kdože je ten lítý nepřítel, který chce revidovat výsledky druhé světové války.

Snad některá z vítězných mocností? Ani náhodou. Že by Německo? Před několika dny nás opět ujistilo, že žádné majetkové požadavky za vyhnance vznášet nebude. Britský premiér Blair nás dokonce přímo v Praze ujistil, že v oněch dekretech nevidí žádnou překážku pro vstup do Evropské unie, stejně jako komisař pro rozšíření Verheugen. A že tedy jsou naší vnitřní záležitostí.

Tak mocný závan zdravého rozumu by mohl kampaň za obranu národních zájmů ochladit a to by nebylo dobře. Protože co by si strany tak narychlo zase hledaly? Vždyť serendipita je dar a ten neleží na každém rohu

Pomozme tedy našim partajím. Existuje dosud nařízení nacistických okupantů, kterým se den co den řídíme všichni, od prezidenta až po posledního občana. Bylo tu, pravda, do nedávna ještě jedno, ale to už je vyhaslé či pomalu vyhasíná: nařízení o zásobování domácností bramborami na zimu.

Dnes si už skoro nikdo na podzim pytle brambor do městských sklepů neobjednává. Ovšem to první dodržujeme do písmene a lze se jen divit, že žádná ze stran ho dosud nepodrobila předvolební denacifikaci, když už před půl stoletím ušlo i oněm dekretům. Tím neblahým dědictvím minulosti je jízda vpravo! No není-liž to hanba? Politické strany české, chopte se toho!

Arciť ne tak zbrkle, jak to učinili okupanti. Několik hodin po příchodu do Prahy to nařídili a šmytec. Dnes by to chtělo zevrubnou sněmovní rozpravu o tom. Možná by se hodila i nějaká demarše k Evropské unii, požadující, abych naše právo na jízdu vlevo se stalo součástí přístupových rozhovorů do EU. Třeba by zase přijel komisař Verheugen, aby nás ujistil, že je to naše vnitřní záležitost.

A teprve pak a nikoliv dříve mohlo by se přistoupit k opatrným zkouškám. Nejdříve by vlevo jezdili, jak jinak, pouze organizovaní sociální demokraté. Protože pravici by jistě činil potíže termín "jezdíme vlevo", mohla by onen způsob jízdy označovat za jízdu po staročeském způsobu. Počet karambolů by pak exaktně ukázal, kdo za národní zájmy bojuje obětavěji, zda levice či pravice.

Komunisty bychom do toho nebrali, ti stejně jezdí cik cak a koalice by patrně na zkušební jízdy rezignovala s odůvodněním, že na tento problém upozorňovala první, leč moloch opoziční smlouvy nechtěl slyšet.