Úterý 30. dubna 2002

předcházející

Poznámky k jazyku a stylu novin

Jiří Dědeček

V 71. roce nám děkan Hladký na fakultě žurnalistiky hrdě vyprávěl, že píše nepřetržitě od roku 1938 a nikdy nepoznal, co je cenzura. Odešel jsem tehdy ze semináře a po roce i ze školy. Dva semestry z člověka novináře neudělají, ale přesto mi pár informací utkvělo.

	V temnu tehdejší výuky na mě také hluboce působily přednášky profesora Rotha nazvané Poznámky k jazyku a stylu novin. V jeho předmětu se budoucí novináři učili, jak se vyhnout jedu různých klišé zamořujících jazyk periodik.

Naučil jsem se například zpaměti velikosti písma. Dodnes si pamatuji, že italský Corriere della serra se tiskl prakticky nečitelným nonpareillem, kdežto významnější zprávy Rudého práva o dva body větším petitem, aby je nikdo nepřehlédl. Snad se mi ty znalosti jednou zúročí. Nonpareille, colonel, petit, borgis, garmond, breviář, cicero. Třeba tím někdy nějakou okouzlím...

V temnu tehdejší výuky na mě také hluboce působily přednášky profesora Rotha nazvané Poznámky k jazyku a stylu novin. V jeho předmětu se budoucí novináři učili, jak se vyhnout jedu různých klišé zamořujících jazyk periodik.

Jak nehromadit jeden obraz na druhý a la "klepnout přes prsty některé horké hlavy a jejich nohsledy", jak se vyhnout dlouhým řadám slov v jednom pádu - "zavedení opatření k zesílení zkvalitnění". Zkrátka jak mluvit a psát lidsky. Kolik inspirace by asi nalezl v jazyce a stylu současnosti...

Nejde jenom o datum 11. září a jeho mediální odezvu, během níž vyplavala na povrch titulková špína. Byl to sice mezník, který rozdělil naše deníky na bulvár na jedné a Hospodářské noviny na druhé straně.

Většina z nich tehdy podlehla honbě za prodejností a celý podzim krmila národ titulky "Zabijte Ládina, řekl Bush" nebo "Bude válka, řekl Blair". Ale ve stejném duchu dnes pokračují i u témat, která ve slušné společnosti vyžadují takt a pietu.

	Nejde jenom o datum 11. září a jeho mediální odezvu, během níž vyplavala na povrch titulková špína. Byl to sice mezník, který rozdělil naše deníky na bulvár na jedné a Hospodářské noviny na druhé straně.

Způsobem referování o úmrtí Vlastimila Brodského oba hlavní deníky jen potvrdily svou závislost na Blesku. Nebudu je citovat, měl jsem ho rád.

Často myslím na pana profesora. Práci s novinovými titulky věnoval mnoho přednášek. Z nich jsem si zapamatoval, že je třeba vidět stranu jako celek a předjímat čtenářovu reakci. Formulovat titulek tak, aby sice upoutal, ale nepřekročil hranici vkusu, a dbát na jeho sousedství v umístění na stránce.

Aby se nestalo, jako v Rudém právu 70. let, že jsme četli: "Komise zemědělských družstev zasedala" a hned vedle titulek hlásal: "Každé prase rozhoduje". Přesně takový pocit mám totiž z většiny našich novin.