Čtvrtek 9. května 2002

předcházející

Jako ryba ve vodě

Jaroslav Veis

"Jakmile se objevil, naši vojáci řvali nadšením, jako kdyby přišel Michael Jackson," říká zpěvačka Anna K. v sobotní Mladé frontě Dnes.

Nemá na mysli nikoho menšího, než českého ministra obrany Jaroslava Tvrdíka, který ji doprovázel na cestě za našimi vojáky do Kuvajtu. Alespoň myslím, že ji s několika armádními kolegy doprovázel on a ne, že by ona doprovázela jeho, jak by se mohlo zdát.

Vede mě k tomu ministrovo předchozí tvrzení, že vojáci vůbec nestojí o to, aby je v posádkách, zejména v těch vzdálených, navštěvovali potentáti a lampasáci. V oněch novinách zpěvačka ministrův přístup oceňuje stejně jako vojáci: "Když jsem zpívala, Tvrdík seděl v kotli a řádil s nimi".

A když už byli z Kuvajtu doma, vyjádřil ministr spokojenost s umělci i s cestou dokonce medailí za mimořádné pracovní úsilí ve prospěch Armády České republiky. Do třetice zpěvačka: "Byla to bomba!"

Je to už rok, co Jaroslav Tvrdík obsadil ministerskou kancelář po Vladimíru Vetchém. Zatímco o jeho předchůdci se říkalo nanejvýš že je obratný tanečník, o ministru Tvrdíkovi mnozí soudí, že je to možná nejobratnější politik na české scéně.

Slyšet nebo vidět je snad den co den a je-li pravda, že důležité je jen to, co je ke spatření na televizní obrazovce a na novinových fotografiích, pak je po šéfech smluvně opozičních stran tím nejviditelnějším mužem naší politické scény. Jako kdyby mezi jeho poradce patřil někdo z rodu Oscara Wildea.

Ten přece razil zásadu, že nejlepší sice je, když se o člověku mluví dobře, avšak pohrdat není nutno ani tím, když se o něm mluví nelichotivě. Nejhorší ze všeho totiž je, když se o něm nemluví vůbec.

To poslední ministru Tvrdíkovi v žádném případě nehrozí. Jen za posledních pár týdnů nechal vložit do novin reklamní letáky na podporu profesionalizace armády, novinářům rozdával jednou patronou s nápisem "Nechte si to projít hlavou", podruhé vlastní fotografií z rodinného alba z doby, kdy mu byly tři roky, doplněnou reklamním sloganem na sebe samotného.

	Zatímco dinosauři v čele největších stran jen brblají nad virtuální realitou médií, mladší velká zvířata se v ní docela zabydlují. Přistupují k politice jako k podnikání se vším všudy. Neobírají se jen výrobou svého politického produktu, ale zejména jeho marketingem.

Pravda, výběrové řízení na ony letáky začalo, až když byly rozdány, patrony zaplatil z vlastního, až když se novináři začali ptát, kdo že jim ty upomínkové předměty zakoupil, a fotka z mateřské školky se taky dočkala uštěpačných komentářů. Přesto všechny ty akce dosáhly svého: o armádě a zejména o ministrovi se mluví.

Chraň Bůh, že bych se tomu všemu chtěl jen posmívat. Spíš se ptám: je to jen předvolební horečkou vybuzená aktivita, nebo cesta, jíž se mladší garnitura českých politiků začíná ubírat?

Zatímco dinosauři v čele největších stran jen brblají nad virtuální realitou médií, mladší velká zvířata se v ní docela zabydlují. Přistupují k politice jako k podnikání se vším všudy. Neobírají se jen výrobou svého politického produktu, ale zejména jeho marketingem.

A stejně jako jejich manažerští vrstevníci vědí, že agresivní reklamní spot v "primetimu" dobře prodá i průměrný posilovač prsního svalstva, vědí zas oni, že agresivní mediální strategie - protože o tu v případě ministra Tvrdíka jde především - prodá i podvyživenou armádu. Důležitější než armáda je totiž její obraz.

Zda to platí ve všech vládních resortech a dlouhodobě, ovšem nevíme. V takovém zdravotnictví bych to raději nezkoušel. Naštěstí to nehrozí: ministr Fišer umí v oboru vlastní prezentace v médiích jen spadnout s kola.