Úterý 14. května 2002

předcházející

Život mimo smečku

Tereza Brdečková

Zastavila jsem si taxík. Řidič byl milý, vtipný, neměl na palubní desce fotky nahých slečen a taxametr se otáčel naprosto důvěryhodnou rychlostí. Kdo jezdí po Praze taxíkem ví, že tohle všechno dohromady se nesejde často. Vyslovila jsem mu vděčnost.

On mi za to vysvětlil, jak se mám tvářit a chovat, aby se mne jeho nepoctiví kolegové báli a aby mysleli, že jsem kontrola. Ukázal mi stanoviště, kde mne taxikáři vůbec nenaloží, protože jsem Češka. A ukázal mi jiná, kde mne naloží, ale pak okradou tak o třicet procent navíc.Ptala jsem se ho, zda na takových stanovištích stává - třeba u obchodního domu Tesco. Řekl, že nikdy.

	Mluvil o tom, jak by musel hodiny postávat na stanovištích s tlouštíky ověšenými zlatými řetězy a velebit krásu a sílu jejich taxíků. Jak by se od něj čekaly vtipy o blondýnách a neuvěřitelné historky z pražských nevěstinců, referáty o tom, kde staví vilu a proč, a kde na ni vzal.

Tázala jsem se, zda se za povolení tam stát se něco platí cechu okrádačů. Někde ano, jinde ne. Ale o to prý nejde. Je mnoho stanovišť, kam ho kolegové nepustí, třebaže se tam neplatí. "A co byste musel udělat, aby vás tam pustili?" Řidič chvíli nasupeně mlčel a pak řekl: "Musel bych s nimi žvanit".

Mluvil o tom, jak by musel hodiny postávat na stanovištích s tlouštíky ověšenými zlatými řetězy a velebit krásu a sílu jejich taxíků. Jak by se od něj čekaly vtipy o blondýnách a neuvěřitelné historky z pražských nevěstinců, referáty o tom, kde staví vilu a proč, a kde na ni vzal. Čekalo by se, že bude radostně žasnout nad tím, jak snadno si nechá Japonec napočítat pět tisíc korun z letiště, a že každému ukáže, co všechno umí jeho mobil.

Když se bude takhle bratřit, stane se jedním z vyvolených a bude moci postavit svůj taxík tam, kam patří, tedy na stanoviště. "Než bych takhle žil," pravil můj taxikář, "radši budu jezdit celý den dokola nebo se postavím někam na sídliště".

Je to už nějaký čas a já na něj nepřestávám myslet. Jeho názory se mi zprvu nezdály ušlechtilé, spíš normální. Nebude se přeci tupit pro pár korun. Tlouštíci se zlatými řetězy a bohužel i spousta jiných to ale vidí jinak. Když je můj taxikář tak pošetilý, že ani nechce s kolegy vyměnit pár slov, ať teda trpí. Člověk se má držet smečky, tak se to sluší.

	Myslím, že zdejší systém klanů a part je vlastně metastáza korupce, zhoubná a neoperovatelná. Zasahuje do všech společenských sfér. Je to mafie bránící normální občanské aktivitě. Nemusíte ani sami brát či uplácet, stačí patřit k těm, kdo to dělají.

Myslím, že zdejší systém klanů a part je vlastně metastáza korupce, zhoubná a neoperovatelná. Zasahuje do všech společenských sfér. Je to mafie bránící normální občanské aktivitě. Nemusíte ani sami brát či uplácet, stačí patřit k těm, kdo to dělají.

Parta, to jsme to my, co spolu mluvíme. My, co jsme u moci. My určujeme pravidla těm, kdo v naší partě nejsou. Chceš k nám? Chceš naše výhody? Pak dělej co my, a když se ti to nelíbí, tedy táhni. Že stát na stanovišti není výhoda ale tvoje právo? Zkus si ho prosadit a uvidíš. Všude ti řeknou, že na stanoviště nemůžeš, když je obsazené: Budeš směšný.

Naskýtá se otázka, proč taxikář o své právo nebojoval všemi zákonnými prostředky. Asi měl. Ale buďme upřímní, těžko by zvítězil. Proto dal přednost tomu klidně žít v pozadí a informovat klienty o tom, co se děje. Když o tom tak přemýšlím, zdá se mi, že byl skoro hrdina. Nevím ale, co nás čeká ve světě, kde bude hrdinou i ten, kdo má normální sebeúctu a nekrade.