Středa 15. května 2002

předcházející

Marasmus doby minulé

Zdeněk Lukeš

Na pozvání přítele architekta jsem přijel do jedné podkrkonošské obce. V roubeném domě z 18. století ve svahu nad vesnicí je rekreační zařízení ČVUT. Můj známý tam pobýval se svými studenty a já s filosofem Petrem Rezkem jsme měli oponovat jejich projektům.

Pro mne to byla cesta dvojnásob zajímavá. Kdysi jsem tu totiž už byl - tehdy ještě jako student - a pracoval tu na brigádě, neboť pražská Technika rozpadající se objekt koupila, nákladně opravila a po stavební firmě jsme nastoupili my studenti, abychom dokončili poslední úpravy.

Tehdy se mi zdálo, že je bývalá usedlost vybavena skutečně přepychově - konečně měla sloužit především prominentům školy k rekreaci. Každý pokoj, včetně těch, které byly vestavěny do půdy, měl vlastní koupelnu a WC, což byl naprosto zbytečný luxus, který navíc vyžadoval řadu zásahů do původních konstrukcí. Také zařízení místností připomínalo spíš drahý hotel, než venkovskou chalupu.

Nyní jsem to vše viděl znovu po mnoha letech. Škola nemá peníze, a tak se tu téměř nic nezměnilo. Byl to ale chmurný pohled: materiály, které mi tehdy připadaly kvalitní, dnes působí velmi lacině. Úroveň stavebního řemesla z pozdních sedmdesátých let je tristní.

	Často jen reptáme a nadáváme na všechno kolem a nedokážeme se na chvíli zastavit a pokusit se vybavit ten marasmus doby totalitní, jemuž jsme chvála Bohu unikli. Možná by stálo za to vytvořit nějaké skanzeny, kde bychom si tu šedivou dobu beznaděje občas připomněli.

Nevkus, už tehdy patrný, dnes přímo bije do očí: kobercové krytiny jedovatých žlutozelených barev tam, kde by měly být obyčejné palubky, příšerný překližkový nábytek, kýčovitá křesla, která se snad dala použít do nějaké kanceláře, ale v roubeném stavení vypadají jako pěst na oko. A ty lampičky! Oranžové skleněné ošklivky.

Tak vida, za těch téměř pětadvacet let naše nároky značně stouply. Ne, že bychom už nenarazili na nevkus, toho je pořád kolem dost, ale přece jen je úroveň designu od tapet přes nábytek nebo lampy až po obyčejné vypínače nebo koupelnové kachlíky neskonale vyšší, nemluvě o širokém sortimentu výrobků na trhu. Také řemeslo je na tom výrazně lépe.

Jenže nám často chybí to bezprostřední srovnání. A tak často jen reptáme a nadáváme na všechno kolem a nedokážeme se na chvíli zastavit a pokusit se vybavit ten marasmus doby totalitní, jemuž jsme chvála Bohu unikli. Možná by stálo za to vytvořit nějaké skanzeny, kde bychom si tu šedivou dobu beznaděje občas připomněli.