Středa 29. května 2002

předcházející

Nejkrásnější

Leo Pavlát

Na světě žije více než šest miliard lidí. Americký „People magazin" o nich zřejmě vede zvláštní přehled, takže pro jeho redaktory nebylo obtížné vybrat „padesát nejkrásnějších lidí planety". S jejich jmény a tvářemi se čtenáři mohli seznámit počátkem května.

	Díky tomu i my, kteří nemáme ty možnosti, víme, že nejkrásnější nohy na světě patří herečce Nicole Kidmanové a tenistovi Patriku Rafterovi. Nejkrásnější ruce nosí herci Tom Cruise a Jennifer Garnerová. Titul „nejkrásnější hrudník" si v anketě časopisu „People Magaiín" vydobyli rovněž herci - Benjamin Brett a Halle Berryová.

Ve svém dalším květnovém čísle zmíněný časopis, který je pokladnicí moudrosti pro tisíce podobných magazínů na celém světě, své pátrání po lidské kráse prohloubil. Tentokrát na způsob dílčí volby známé z jiných velkolepých anket vyhodnocoval i nádheru jednotlivých kategorií lidského těla.

Díky tomu i my, kteří nemáme ty možnosti, víme, že nejkrásnější nohy na světě patří herečce Nicole Kidmanové a tenistovi Patriku Rafterovi. Nejkrásnější ruce nosí herci Tom Cruise a Jennifer Garnerová. Titul „nejkrásnější hrudník" si v anketě časopisu „People Magaiín" vydobyli rovněž herci - Benjamin Brett a Halle Berryová. A co se týče nejpevnějšího, a tedy nejkrásnějšího břišního svalstva, nejlépe si na tom v lidstvu od pólu k pólu stojí zpěváci Geri Halliwellová a Usher.

Je to zvláštní druh posedlosti patrné především v časopisech bulvárních, módních, klepařských, jedním slovem společenských, posedlosti po zevnějšku. Slouží reklamě, osobní popularitě celebrit a terorizuje čtenáře, kteří si připustí, že jejich nohy, ruce, hrudníky či břišní svaly nejsou jaksi na výši.

Ti, kdo podlehnou diktátu krásy a patřičnosti dle měřítek a hodnot ceněných společností tradovanou coby společnost vyšší, nemají lehký život. Kdoví, možná některá mladá paní kdesi na Šumavě má i hezčí nohy než Nicole Kidmanová, ale americký tisk o tom neví.

Je to nespravedlnost. Anebo, hůře, kolik je třeba mladých mužů, kteří usilovně cvičí břišní svaly i hrudníky, ale ať se amáhají sebevíc, co jim příroda nadělila, zásadně nezmění. Také oni to mohou považovat za nespravedlnost. Možná by proto stály za úvahu i jiné ankety, nejen ty, které si všímají toho, co je na první pohled vidět.

Co takhle, napadá mě, soutěž o člověka s nejfantastičtější fantazii? O muže a ženu, kteří dokážou nejkrásněji snít? O toho mezi námi, který projeví největší soucit? O člověka nejvíce nezištného? S nejušlechtilejší myslí?

Já sám vím o jednom sedmiletém chlapečkovi který by byl velkým favoritem soutěže ve fantazírování. A také o jedné babičce, která by - co se ušlechtilosti a nezištnosti týče - těžko našla sobě rovnou. Jak by se krásně vyjímali na reklamách, říkám si.

Současně připouštím, že pořadí v naznačených anketách by se vždy sestavovalo nesnadně, ještě obtížněji než tam, kde se měří podle tělesné hladkosti, pevnosti, délky, prohlubní a oblin. A tak by se snad ani nikdo neurazil, kdyby organizátoři nedovedli soutěž do konce a pokorně přiznali, že jim vlastně o výsledky nešlo. Vítěz vyhlášen nebude, zněl by verdikt. Úplně stačilo, když se na chvíli dostaly do popředí jiné lidské kvality než jen exteriér.