Čtvrtek 30. května 2002

předcházející

Vodní zázraky

Čestmír Klos

Ve chvaletické loděnici dokázali postavit tak velkou námořní loď, že se nemohla vejít do zdymadel. Než se ji lodníkům minulý týden podařilo plavebními komorami a pod mosty propasírovat, odběratel ztratil zájem. A tak teď lodní kolos stojí v Lovosicích a čeká na kupce. Nebo na Noema?

	Každé dítě sice ví, že na Orlíku a na Slapech jsou už celá desetiletí nepřekonatelné betonové hráze. Nicméně splavná vodní cesta je v zákoně i na papíře a Evropská unie - davaj podporu na její rekonstrukci!

To na ministerstvu dopravy jsou jiní kouzelníci. Podařilo se jim vetknout do zákona - a Parlament jim to schválil - že po Vltavě vede z Českých Budějovic do Prahy významná a využívaná vodní cesta.

Přitom každé dítě ví, že na Orlíku a na Slapech jsou už celá desetiletí nepřekonatelné betonové hráze. Nicméně splavná vodní cesta je v zákoně i na papíře a Evropská unie - davaj podporu na její rekonstrukci! I tahle dokonalá bublina má však vadu: Ani naším postupem klamaná Evropská unie nikdy nedá všechno. A podporu z fondů je vždycky třeba ze čtvrtiny až z poloviny vyvažovat vlastními investicemi.

Kde je však vzít, když odhadovaná částka se pohybuje kolem tří čtvrtin miliardy? A hlavně, proč tak velké částky investovat? A tak se jen kvůli plaveckým plánům vrátilo znovu do hry zlato z Mokrska. Proti tlaku prospektorů v polovině devadesátých let se kopec nad slapskou přehradou a vesničku na jeho svahu podařilo uchránit zákazem kyanidového loužení.

Teď si autoři studií jen kvůli tomu, aby zdůvodnili budování vodní cesty, zahrávají s ohněm a plánují, že by se z Mokrska mohla loďmi odvážet alespoň rozdrcená zlatonosná hornina. Na jednu stranu je to očividný nesmysl, protože u nás zákaz loužení platí všude a Evropa by nám za takový provoz jistě poděkovala, ale na druhou stranu je to nezodpovědné lechtání spícího brontosaura.

Stejnou utopií je lodní kontejnerová přeprava. Kdyby to bylo tak výhodné, tak už se zdymadla na cestě z Prahy do Hamburku netrhnou. Ale to tu spíš potkáte zmíněné torzo námořní lodi než pulsující kontejnery. Zbývá už jen romantická přeprava výletníků na plujících hotelech. Zakládají si na tom, že jsou stále ve své kajutě nebo salónku, zatímco se kolem nich proměňuje okolí. Německé hotelové lodi jsou však osmdesátimetrové kolosy, na něž nejsou lodní výtahy ani v utopiích. A tak by se musely nejen zřizovat výtahy, ale stavět lodi, které by se do nich vešly. Být takto zaměřeným turistou, nevím nevím, jak by se mi však líbilo přestupovat na vodní hladině.

V době, kdy státní kasa nemá na výplaty učitelům, na přezbrojení armády a přímo v dopravním resortu ani na opravu silnic, je nákladný cíl splavnit Vltavu pro tak mlhavé účely už do roku 2010 obzvlášť pozoruhodný. Aktuální starosti se i na Vltavě stejně přesunuly někam jinam: Nový zákon jaksi mimoděk zrušil pětadvacetiletý zákaz plavby motorových člunů na Slapech a na Orlíku. Rozpoutal se boj o vyhlášku, která by měla rekreační provoz motorových lodí na těchto nádržích regulovat.

A zatímco ministři dopravy a životního prostředí si šli po krku, kdy jeden chtěl všechno a druhý nic, hladiny nádrží ovládli nedočkaví majitelé motorových skútrů. A aniž to chtěli, dali lekci okolním starostům: žádný z nich už o skútrech ani rychle plujících člunech nechce ani slyšet. S podporou starostů Kužvart vyhrál, na klidných rodinných dovolených u Slap nebo na Orlíku tedy nemusíme nic měnit.

Kde a komu však znepříjemní prázdniny majitelé skútrů? Přeci si je nekoupili pro to, aby se na ně chodili dívat do garáže…