Čtvrtek 6. června 2002

předcházející

Nechybí nám smysl pro humor?

Zdeněk Lukeš

Úroveň televizní reklamy je většinou tristní, ta skvělá příležitost především pro mladé tvůrce bývá zpravidla nevyužita. Je to prostě nuda.

Jako blesk z čistého nebe na mne proto zapůsobil spot na videokamery jedné renomované japonské firmy, v níž se prokazuje "dokonale živý obraz" tím, že na studentíka, který si tajně natáčí Leninovo nabalzamované tělo v mauzoleu na Rudém náměstí, vůdce revoluce spiklenecky mrkne.

	Z hlavního nacisty si dělal legraci už Charlie Chaplin ve svém slavném filmu Diktátor. Možná to i tenkrát někomu vadilo a žádal, aby byl slavný komik žalován za propagaci nacismu.

Některé mé spoluobčany rozlítilo, že hlavním "hrdinou" reklamy je tak záporná postava, jakou je vůdce bolševiků Lenin. Zazněl i povzdech, že lídři komunistů jsou líčeni jako v podstatě bodří chlapíci, jukající na nás ze skleněného sarkofágu, jakoby se nechumelilo, ač mají ruce od krve stejně jako Adolf Hitler. Právě toho by si prý ale nikdo do reklamy dát nedovolil.

No, nevím. Z hlavního nacisty si dělal legraci už Charlie Chaplin ve svém slavném filmu Diktátor. Možná to i tenkrát někomu vadilo a žádal, aby byl slavný komik žalován za propagaci nacismu.

Ne, rozhodně nechci hájit Lenina - je to jistě stejně záporná postava, jako další diktátoři, kteří chtěli změnit svět k obrazu svému. V tom televizním klipu si ale autoři dělali spíš legraci z těžko asi dnes pochopitelného faktu, že někdo může vůdce světové revoluce vystavovat ve skleněné rakvi.

	Mám dojem, že za podobnými zastydlými protesty stojí lidé bez fantasie a smyslu pro humor a nadsázku, mravokárci a stálí strážci morálky.

Tak jak to vlastně je? Jsou nějaká tabu? Před časem vysílala televize skvělé spoty proti skinheadům obdivujícím nacismus. Pamatujete na tu parádní scénu, jak žena věší prádlo na šňůru napnutou mezi rukama hajlujících holohlavců? I tehdy jsem slyšel roztrpčené hlasy o nevhodnosti takových filmů.

V USA zase jistí občané protestovali proti knihám o Harry Potterovi, který prý propaguje černou magii. Já všechny Pottery četl a měl jsem pocit, že jsou to docela moudré knížky.

Mám dojem, že za podobnými zastydlými protesty stojí lidé bez fantasie a smyslu pro humor a nadsázku, mravokárci a stálí strážci morálky. Představuji si je, jak sedí se zápisníkem před televizní obrazovkou a číhají, kdy si zase někdo dovolí utahovat z nějaké smrtelně vážné věci.

Je mi jich tak trochu líto, dívají se na svět kolem sebe z toho špatného konce.