Středa 12. června 2002

předcházející

O zbraních a zbrojařích

Tereza Brdečková

Jsem proti zbrojení, zbrojovkám a zbrojařům. Z principu. Myslela jsem si, že je to tak normální a že to tak má každý kromě vojáků z povolání, myslivců a narušených osobností. Ale v novinách psali, že proti zbrojení jsou dnes jen krajně levicoví intelektuálové, kteří nechápou, že rozkvět zbrojního průmyslu je tu proto, abychom se mohli bránit proti nepříteli.

	Kdybych já byla ředitelka zbrojovky, bylo by mým cílem, aby každá rodina měla několik zbraní a aspoň pár kilo trhavin. A chtěla bych, aby každá domácnost čas od času svůj arsenál prodala do bazaru a pořídila si nový, stejně jako auto.

Nevím, zda spojení "levicový intelektuál" mám chápat jako urážku. Za mého mládí totiž jiní než levicoví intelektuálové ve veřejném životě nebyli. Ti pravicoví seděli ve vězeních, pracovali u pásu nebo žili v exilu. Právě oni toho vykonali mnoho pro naši dnešní svobodu. Vyznávali konzervativní vlády a jejich zbrojení proti komunistům, protože věděli, že s některými lidmi se nedá jednat po dobrém.

Dnes tu máme širokou základnu jejich nástupců, kteří na rozdíl od nich nic neriskují, ale stejně jako oni tvrdí: "Zbrojit se musí - proti teroristům a třeba i proti zlodějům. Češi často v dějinách ztráceli svobodu, protože byli zbabělí a nechávali jiné bojovat za sebe".

Švejka uznávám jen jako literární postavu. Vážím si každého, kdo je se zbraní v ruce ochoten hájit svobodu, vlast či rodinu, a celkem chápu, že úplně beze zbraní to nejde. Nechci se dočkat dne, kdy bude mít bin Ládin atomové bomby a my nic, jen mírotvorné vyjednavače.

Problém ovšem je, že kapitáni zbrojního průmyslu se touto krásnou myšlenkou řídit nemohou, protože jsou součástí trhu. Prostě jen chtějí prodat hodně zbraní a podrtit konkurenci. V horším případě vyrábějí uzavírají pochybné kontrakty s diktaturami v nestabilních zemích. V lepších případech vyvíjejí chytré zbraně, schopné najít a zabít nebezpečné zločince bez toho, že se celá města srovnají se zemí.

Kdybych já byla ředitelka zbrojovky, bylo by mým cílem, aby každá rodina měla několik zbraní a aspoň pár kilo trhavin. A chtěla bych, aby každá domácnost čas od času svůj arsenál prodala do bazaru a pořídila si nový, stejně jako auto. A také bych uvažovala bych takto:

	Zbraně jsou nutné. To ale nic nemění na tom, že samy o sobě nejsou nástrojem spravedlnosti, ale nástrojem zabíjení. Proto jich máme mít opravdu jen tolik, kolik jich potřebujeme pro svou obranu.

"Mám ve skladu spoustu stíhaček, kanónů a granátů, které jsou dost z módy a nikdo je nechce. Určitě se ale na zeměkouli najde nějaká šikovná válka, kde si s tím vším ještě užijí. Dám jim to lacino, hlavně ať se toho zbavím".

Prodávala bych samozřejmě oběma stranám. Řekla bych si také, že pokud se s tím někde daleko lidi pozabíjejí, je to jejich věc. Jinak bych těžko mohla klidně usnout. Kdybych byla zbrojařkou, nikdy bych nepřemýšlela, co to znamená někoho zabít. Co to znamená, když někdo zabije mne či lidi z mého okolí. Určitě bych se snažila přesvědčit novináře i politiky, že dělám užitečnou a mravnou práci.

Ale byla by to pravda? Myslím, že nejde o to, zda jste pacifisté či militaristé. Zbraně jsou nutné. To ale nic nemění na tom, že samy o sobě nejsou nástrojem spravedlnosti, ale nástrojem zabíjení. Proto jich máme mít opravdu jen tolik, kolik jich potřebujeme pro svou obranu. Jestliže toto začneme pokládat za extrémně levicový názor, něco důležitého s námi není v pořádku.