Úterý 2. července 2002

předcházející

Odchody z brány a politické manéže

Ondřej Neff

Za velmi výjimečných okolností dochází v hokeji k podivuhodnému jevu: brankář dá gól.

Prostě se rozmáchne a pošle puk přes celé hřiště do soupeřovy brány. Soupeřův brankář nedává pozor. Nevšimne si nebezpečí a šup, neštěstí - pro jednoho a štěstí pro druhého je hotovo.

Když se řekne brankář, asi vás napadne jméno Dominika Haška. Pomohl svému klubu Detroit Red Wings vyhrát Stanleyův pohár. Potěšil se s pohárem, který rozměry připomíná sedací vanu - a oznámil, že odchází.

Dominik Hašek prokázal dvě - dalo by se říci - ne zrovna typicky české vlastnosti: dvanáct let se doslova dřel k vrcholnému úspěchu, až ho konečně dosáhl. Je málo našinců, kteří toto dokázali. A když se ocitl na vrcholu, řekl - odcházím. Mimoděk si vzpomínám jen na jednu osobnost, která dokázala říci „odcházím", když byla na vrcholu.

Je to Miloš Zeman, pořád ještě ministerský předseda naší pořád ještě stávající vlády. Nejdříve přepustil předsednický post ve straně Vladimírovi Špidlovi a zároveň ohlásil svůj úmysl dát přednost objímání stromů na vysočině před šéfováním státu. V poslední době jsme odcházejícího Miloše Zemana několikrát viděli na televizní obrazovce, v debatě s Václavem Klausem.

Klaus opakovaně řekl něco ve smyslu „však on to Miloš nemyslí vážně" a „on určitě neodchází" a „my ho tady ještě uvidíme". Jemu samotnému by něco takového nepřišlo na mysl.

Neohlásil odchod, ani když podruhé nezvítězil ve volbách. Když podruhé selhala jeho mobilizace proti levicovému moru. Neohlásil odchod, ani když se tak zoufale neosvědčila strategie, za kterou je osobně zodpovědný.

Nelze srovnávat nesrovnatelné. Dominik Hašek je někdo jiný a dělá jinou práci, než Miloš Zeman, a Miloš Zeman je v jiné pozici, než Václav Klaus. Miloš Zeman si mohl dovolit odejít z vrcholného stranického postu, protože sociální demokracie je normálně fungující politická strana.

Jenže, jak by mohl Václav Klaus odejít? To by bylo něco takového, jako kdyby z pořadu Manéž Bolka Polívky odešel Bolek Polívka. Manéž by zůstala, jistě sem tam nějaký ten šašek by se taky našel, ale - už by to nebylo ono. Takže, ona ta největší chyba Václava Klause nakonec je asi v něčem jiném. Ne v tom, že neodešel, ale v tom, že nemůže odejít.