Sobota 25. listopadu 2000

předcházející

O volební účasti

Některá klišé jsou - bohužel - pravdivá. Například tvrzení, podle něhož občané jsou pány osudů své země jen jeden den ze čtyř roků, v případě třetinových voleb do Senátu, ze dvou let.

Po zbývající stovky dnů mají opratě moci v rukou ti, které si více či méně uvážlivě zvolili. Zastupitelská demokracie se tomu říká.

Od nedělního večera jsme tedy opět plně v rukou těch, které jsme si zvolili. Nebo, přesněji, které jsme dovolili zvolit těm, kdo si dali práci k volbám jít. Pokud jde o volby do senátu, byla jich zhruba pětina těch, kteří měli právo přijít.

Zastavme se už u tohoto jednoduchého zlomku. Je pětinová účast v tomto případě hodně nebo málo?

Je to otázka stejně složitá, jako známý problém, zda litrová láhev, v níž je jen půl litru vína, je zpola prázdná či zpola plná. Někteří soudí, že pravým smyslem voleb je víc změna nežli stvrzení momentálního stavu. Nízká volební účast podle je pak podle nich nechtěným vyjádřením spokojenosti občanů, přecházející až v lenost.

Další naopak tvrdí, že nízká volební účast je vyjádřením postoje, že ať volím, jak volím, nic se nezmění a tudíž není důvodu ztrácet volbami čas, zvlášť pak v neděli.

A je tu ještě třetí tvrzení: podle něho je míra volební účasti především vyjádřením toho, jak berou občané instituci, do níž se volí, vážně, nakolik cítí, že jim může být užitečná a prospěšná.

V každém z těch obecně rozšířených názorů je samozřejmě kus pravdy. Přidal bych však ještě další: zejména v těchto volbách se projevil chronický nedostatek české politiky, totiž podceňování voličecoby člověka, který ví, co je to politický program a žádá řešení problémů.

Politické strany jakoby se svými programy voliče ani seznámit nechtěly. Nedokážou z nich vybrat to podstatné tak, aby jejich kandidáti byli ztotožňováni se způsobem jak ten který problém řešit. A Internet, na který se v poslední době upínají, bohužel používá jen málo z českých občanů, a navíc těch, kteří volit nechodí.

Důsledkem pak je, že ve finální fázi voleb strany oslovují voliče pouhou ideologií obohacenou o ujišťování, kdo z politické scény je kamarád a kdo nepřítel, případně o efekty z pomezí showbusinesu. Pochodně, tlukot srdce o výkonu půl koňské síly, inzeráty, marketingové akce, directmailové kampaně.

Mimochodem, pokud jde o kampaně: výtěžnost ve výši dvacet procent zájmu o propagovaný produkt je vlastně vysoce úspěšná. Obávám se však, že pokud jde o produkt jménem volby, jsou měřítka úspěchu poněkud jiná.

Ještě jeden moment, týkající se volební účasti, je nutno považovat za znepokojivý. Žádná agentura, zabývající se sociologickým výzkumem, českým občanům sice dosud nesdělila věkové složení těch, kdo k volbám přišli. Obávám se však, že je značně vyšší, než by bylo zdrávo, a tu obavu potvrzují i zprávy médií, podle nichž nejvyšší, ba bezmála stoprocentní volební účasti bylo dosahováno v domovech seniorů.

Je to moment, který je sice možné přehlédnout, rozhodně však by se neměl podceňovat. Zvláště, když česká populace neodvratně stárne. Jakým způsobem právě tyto možná brzy rozhodující voličské skupiny jednotlivé strany spektra dokážou oslovit, je zatím velkou neznámou.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by si s tím jejich stratégové příliš lámali hlavy. S výjimkou komunistů,kteří si své nespokojené s oblibou hledají právě mezi nimi a jejichž volební zisky možná i proto plíživě, leč soustavně rostou.

Povolební momenty

Jisté, dokonce závažné důsledky však tyto tak málo navštívené volby nepochybně mají. Nemám teď na mysli pouze cosi málo vídaného - že předseda ODS Václav Klaus poprvé před veřejností ztratil nervy a na telefonem vyrušujícího novináře zareagoval způsobem jinde neúnosným.

Představte si, kdyby, totéž co udělal nevychovaný novinář, provedl žák páté třídy a kdyby mu poté učitel stejně jako Václav Klaus mobil vytrhl a mrštil jím o zem. S největší pravděpodobností by nevychovancovi rodiče žádali propuštění pana učitele a ředitel dotyčné školy by se asi hodně zapotil, než by ho udržel.

V politice to sice chodí jinak - nicméně signál, že šéf nejsilnější strany už ne vždy jedná chladnokrevně, je třeba brát vážně. Minimálně jako problém biologický - jedenáct let se ve vrcholné formě neudrží ani dostihový kůň toho nejlepšího původu a chovu, natož každodenním stresům vystavovaný muž zralého věku.

Vážně pošramocená, nikoli však přímo zbořena, vyšla z těchto zdánlivě nevýznamných voleb rovněž sama opoziční smlouva, přede dvěma lety uzavíraná málem včetně formulace "až na věky a nikdy jinak".

Obě smluvní strany se sice tváří, jako že se téměř nic nestalo a ve vzájemném objetí - nebo možná svírání pod krkem, zvenčí to lze někdy těžko rozeznat - setrvají až do voleb do poslanecké sněmovny a pak se uvidí, co dál.

Ale bude tomu tak opravdu? S napětím proto očekávejme způsob jednání o krajských koalicích. Ty mohou nakonec regiony vymanit z moci centra nejen pokud jde o státní instituce, ale i v rámci jednotlivých stran.

Kompletní výbuch sociální demokracie se každopádně neprojeví jen destrukcí ve svém epicentru v Lidovém domě. Ovlivní jak levici jako celek, tak situaci ve středu hracího pole a částečně i vpravo. Dělení křesel, která buď jsou díky výsledkům voleb uvolněna nebo se očekává, že by je bylo možné přeobsadit, už začalo.

Nápadně nenápadně - lidoveckou nominací bývalého náměstka ministra vnitra Jaroslava Kopřivy a nynějšího ředitele české katolické Charity na lídra čtyřkoalice. Bezvýrazný, byť výkonný státní úředník s charismatem zhruba stejným jako mají dopravní značky, těžko může vést hned čtyři málo programově sourodé strany a navíc přivést i voliče.

Jinými slovy, ten návrh má s největší pravděpodobností pozadí, v němž jde o jiná místa jiných lidí v jiných funkcích. Navíc je třeba stále mít na mysli návrat jednoho z nejzkušenějších politických manipulátorů posledního desetiletí, totiž Josefa Zieleniece do nejvyšší soutěže. A to i přesto, že jeho první tah, návrh na výměnu míst v čele sněmovny za místa v jiných čelech nebyl vysloven nejšikovněji.

Dusno na pražském magistrátu

Nejbizarnější důsledek měly ovšem tyto tak zdánlivě bezvýznamné volby tam, kde se vůbec nevolilo: totiž v pražském zastupitelstvu. Členové zastupitelského klubu ODS se rozhodli využít povolební situace k tomu, aby svrhli primátora Jana Kasla, pocházejícího z jejich řad.

Bohužel, neměli k tomu žádný rozumně znějící důvod, snad kromě toho, že si s ním nerozumějí. Nazvali to tedy chybami v jeho komunikaci a zkusili, co to dá.

Radniční sociální demokracie - zkušenost z parlamentní politiky nás učí, že je celkem jedno, zda jsou tyto strany spolu ve vztahu koaličním či opozičním, účel světí vždycky všechno - přislíbila ve svrhávání podporu.

Ta však nepřišla z grémia ODS, kam dolehlo čvachtání vlastního magistrátního bláta. Odvolání bylo odvoláno. Zato čtyřkoaliční zastupitelé žádají pro změnu odstoupení celé městské rady.

A pak, že tyhle volby byly bezvýznamné. Naopak - představa, že podobné příhody jako je ta nynější pražská, se vbrzku mohou vyskytovat se čtrnáctkrát větší pravděpodobností - neboť tolik bude včetně pražského primátora nových hejtmanů - poněkud děsí.

A přitom by stačilo tak málo: být si při vstupu do politiky vždy vědom, že politika je službou veřejnosti - nikoli jen sobě, případně své straně.