Sobota 8. září 2001

předcházející

Připravil Daniel Kaiser

Začala škola a skončila okurková sezóna. Dělo se toho v právě končícím týdnu dost, ale fotogenická blokáda pražské magistrály jako by zastínila skutečnosti nepoměrně důležitější: například rozpočet.

Zemanův koeficient

Sociálnědemokratická vláda schválila ve středu definitivní verzi rozpočtu, kterou pošle k posouzení poslancům. Rozpočet má 52 miliardový schodek, vláda se ale cítí být z obliga: 42 miliard dosahují letošní ztráty Konsolidační agentury, která obhospodařuje dluhy nadělané v devadesátých letech českými bankami. S jistým oprávněním premiér těchto 42 miliard nazývá dluhem předchozích vlád. Zbylých deset miliard, tedy vlastní dluh, se vejde do mezí, kam sociální demokracii vykázala Občanská demokratická strana v tolerančním patentu.

Proč tedy ODS nechce vládě pomoci protlačit rozpočet sněmovnou? Je to čistě politický kalkul, jak se před volbami předvést coby šetrný hospodář? Bezpochyby ano. Přesto ale nemá cenu vinit ODS z proradnosti.

Politika tak funguje. Strany se voličům chtějí prodat v atraktivním balení a kdyby se každý politický krok měřil nejdřív podle toho, jestli se tím strany náhodou nechtějí zalíbit publiku, a v případě, že ano, byl by smeten ze stolu, nedělo by se v politice skoro nic. Existuje ale ještě jeden důvod, který vetu ze strany ODS dává jisté oprávnění - strana, která má šetření v popisu práce a chce dostát svému programu, nemá jinou možnost než proti takovému rozpočtu vystoupit.

A co na to ODS?

Deficit totiž bude podle všeho daleko větší než deset miliard. Kdyby měl nabobtnat stejným koeficientem jako ten letošní, který se z plánovaných dvaceti miliard pravděpodobně vyšvihne na rekordních 90 miliard, zadlužila by se příští rok Česká republika ne o naplánovaných 54 miliard, ale o čtvrt bilionu korun, což je dost divoká představa.

Důvodů ke skepsi ohledně čísel v rozpočtu na rok 2002 ovšem vládní návrh skýtá dost. I tentokrát má ministerstvo financí velké oči a některé příjmy očekávané stání kasou příští rok jsou z říše pohádek: 20 miliard z ruského dluhu asi nebude, zato se skoro určitě vybere méně na daních, stejně jako letos. Jak velká nakonec díra ve státním rozpočtu bude, se ještě uvidí. Ale na oněch 52 miliard schodku se napřesrok v prosinci dost možná bude vzpomínat jako na bezmála thatcherovskou diktaturu.

	ODS teď potřebuje získat od vlády odstup. Před volbami dá průchod svým ideovým instinktům, po tři roky zmrazených opoziční smlouvou.

ODS teď potřebuje získat od vlády odstup. Před volbami dá průchod svým ideovým instinktům, po tři roky zmrazených opoziční smlouvou. Procedurální změny, které si od spojenectví se sociální demokracií slibovala, se smrskly na zanedbatelné minimum.

Čtyřkoalice bude Klause moci v předvolební kampani vydávat za spoluviníka dluhů nadělaných současnou vládu ODS teď stojí před úkolem minimalizovat náklady operace, která nepřinesla skoro žádné zisky. Klaus podle všeho připravuje elegantní útěk. Nevěrohodný způsob, jakým Zemanova vláda vypočítává příjmy rozpočtu, tak možná bude poslední přátelskou službou opozičněsmluvní partnerce.

Hrrr na trpaslíka

Mladý komunista ze Šumperka půjde před soud za propagaci komunismu. Státní zástupce 22tiletého Davida Pěchu viní z propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod občanů, pomluv a šíření poplašné zprávy. Pěcha ve svém časopise Pochodeň mimo jiné navrhoval rozmetat a zničit stávající režim, znárodnit všechny hlavní podniky nebo zavést diktaturu proletariátu.

Takové věci hlásá kdekdo - stejně malé slitování s kapitalistickým režimem, který je paradoxně jako jediný toleruje, mají různí anarchisté a nepřátelé globalizace, znárodnění některých špatně privatizovaných podniků zase před čtyřmi roky doporučoval rektor pražské Fakulty sociálních věd Lubomír Mlčoch na semináři tehdy vládní lidové strany.

Čím se Pěcha tak liší, že policie pase zrovna po něm? Tím, že je komunista? Jiní komunisté sedí ve sněmovně, kde s nimi tato vláda dohaduje různé politické obchody, před dvěma a půl roky jí pomohli prosadit rozpočet, a není to ještě ani rok, co premiér s předsedou KSČM Miroslavem Grebeníčkem dohadoval společnou strategii do druhého kola senátních voleb.

Nerovnost před zákonem

Jistě, Grebeníčkova strana rétoricky odmítá násilí a své cíle, nijak vzdálené cílům Pěchovým, hodlá dosáhnout parlamentní cestou. Kdo ale, třeba v televizních zprávách, Pěchu viděl, těžko bude od vyjukaného mladíka čekat, že rozpoutá revoluční teror. Pěchova smůla je v něčem jiném. Nemá vliv, nemá ani žádnou šanci někdy nějakého vlivu dosáhnout a není parlamentfähig.

	Vypadá to trochu podezřele, když se zákon převádí jen na outsiderovi. Zákon je od toho, aby platil pro všechny.

To jsou ale kategorie, které zákon nemůže brát do úvahy. Jediná možnost, která zbývá státu toužícímu zachovat si tvář, je být důsledný. Buď zakázat stranu, která už svým názvem a minulými výkony evokuje komunismus, tedy násilné odstranění demokratického systému - pak by se ale kromě radikální Komunistické strany Československa muselo alespoň přemýšlet i o zákazu početné a bohaté Komunistické strany Čech a Moravy - nebo nechat Pěchu dál psát svoje výstřednosti.

Vypadá to trochu podezřele, když se zákon předvádí jen na jasném outsiderovi. Zákon je od toho, aby platil pro všechny. Tedy i pro politickou stranu, jejíž vliv je v parlamentu i v řadě městských zastupitelství větší, než se zdá na povrchu. Té se ale tento stát bojí, a tak, snad aby vykompenzoval pocit selhání, svým občanům namlouvá, že se mají bát neškodného trpaslíka.

Přátelé technické dokonalosti

V pátek prosákly z Úřadu vlády zprávy o tom, že vláda poslanecké sněmovně nedoporučí přijetí senátního návrhu otevřít svazky komunistických tajných služeb. Ministři mají proti navrženému zákonu řadu, prý hlavně technických, výhrad.

Ministr vnitra Stanislav Gross ovšem prohlásil, že ČSSD se odtajnění svazků nebrání. Zbývá tedy otázka, proč pro to za tři roky, co je u moci, vůbec nic neudělala. Ve srovnání s opozicí vede vládní strana nepoměrně lehčí život. Má k dispozici celý státní aparát, právníky a odborníky všeho druhu na ministerstvech. Udělat zákon je mnohem lehčí z vládních než z poslaneckých lavic. Sociálnědemokratický kabinet ale pro otevření estébáckých svazků ani nehnul prstem.

Vládní hlavy v písku

Jediná z vlády vzešlá iniciativa, která měla co dělat s dědictvím po StB, se týkala 117 falešných lustračních osvědčení z počátku devadesátých let. Z Grossova pátrání po estébácích na ministerstvech vyšel s pošramocenou pověstí bývalý ministr vnitra Jan Ruml a lustrační zákon, který se sociálnědemokratické straně nelíbil odjakživa.

Hlavní slabinu zákona viděli sociálnědemokratičtí kritici v tom, že nedává možnost posoudit, kdo z lidí zapsaných do estébáckého registru svazků škodil a kdo ne. Když se pak taková možnost konečně objeví, vláda se z toho paradoxně nijak neraduje.

Poslanci pravděpodobně nebudou dbát vládních rad a předlohu svých kolegů senátorů schválí. Čím dřív to udělají, tím dřív se dozvíme, co všechno ve svazcích Státní bezpečnosti je, a tím rychleji vyjde najevo, jestli byly pohnutky české vlády opravdu pouze technického rázu. Zatím jen posiluje domněnku, že materiály StB ještě skrývají něco, co by mohlo poškodit buď její vlastní straníky nebo politické přátele.