Sobota 6. října 2001

předcházející

Připravil Adam Drda

Domácí politici, prezidentem počínaje a řadovými poslanci konče, vyhlašují téměř každý den odhodlání zapojit se do světové války s teroristickými skupinami a jejich ochránci. V úterý vystoupil premiér Miloš Zeman v televizi se zásadním, bojovným a poněkud patetickým projevem, který skoro všechny místní noviny v úplnosti přetiskly a který komentátoři přijali s nadšením.

Ve všech těch chválách se ale odráží zkušenost z posledních let - obzvlášť z doby vojenské akce NATO proti Jugoslávii - kdy místní vláda předváděla, že má dosti specifickou a nediplomatickou představu o tom, co je to spojenectví. Po náletech na New York a Washington se Zemanův kabinet zachoval normálně, tedy solidárně. V českých očích to vypadá málem jako heroický výkon, v očích světa je to ovšem samozřejmost.

Důsledky boje s terorismem

Až dosud navíc čeští politici vystačili s verbální podporou protiteroristické akce. Jejich jednání bude ale možné hodnotit teprve ve chvíli, kdy budou čelit praktickým problémům, vyplývajícím z protiteroristických operací.

Ve čtvrtek Česká republika odsouhlasila osm požadavků, které vládě předložili spojenci z aliance - a už teď je tedy jasné, že nebudou chtít jen otevření vzdušného prostoru či vyslání vojenské nemocnice, ale třeba i vystřídání britských mužů v SFOR českou jednotkou. K tomu se ovšem druží obrovská spousta praktických problémů, jež se budou každodenně dotýkat obyvatelstva.

	Po náletech na New York a Washington se Zemanův kabinet zachoval normálně, tedy solidárně. V českých očích to vypadá málem jako heroický výkon, v očích světa je to ovšem samozřejmost.

Bezpečnostní opatření v institucích a v ulicích, dopravní omezení, pravděpodobný příliv afghánských uprchlíků.Co když propuknou české xenofobie? Co když lidé začnou vyjadřovat intenzivní nespokojenost s tím, že se musejí uskrovňovat a omezovat? Ze zkušenosti víme, že takovým věcem čelí demokratičtí politici s největšími obtížemi, zvlášť v období předvolební kampaně.

Na záda jim navíc budou dýchat nehorázní komunisté, kteří bezohledně využijí jakýchkoli společenských nálad - naposledy to potvrdili v pátek, kdy žádali, aby byla pražská redakce Svobodné Evropy přesídlena za město, do vojensky střeženého objektu, anebo ještě lépe, aby byla vystěhována za hranice státu.

Kde brát finance?

Dalším problémem se mohou stát finance. Protiteroristická angažovanost bude stát obrovské sumy a není tak zcela jasné, kde je vláda vezme. Vypadá sice velmi pěkně, když Miloš Zeman prohlásí: "Finanční aspekty jsou důležité v mírových dobách, ale ty od 11. září skončily."

Zůstane ale premiérovo odhodlání stejné, až se - obrazně řečeno - postaví nad prázdnou státní kasu? I v protiteroristické válce dál poběží normální život a to je další podpora pro argumenty ekonomů, kteří říkají, že by vláda měla omezit některé nákladné programy a pustit se do usilovného šetření.

Zbytečné "vítězství"

Česká diplomacie "zvítězila" při vyjednávání s Evropskou unií v otázce volného pohybu pracovních sil. V Radě unie byl totiž schválen nový návrh stanoviska vůči České republice, v němž je zohledněn požadavek, aby Češi po integraci směli bránit svůj pracovní trh proti ostatním členským zemím.

Na tom, že se občané z nově přijatých států, tedy i z Česka, až sedm let nebudou moci svobodně stěhovat po celém území unie za prací, se samozřejmě nic nemění. Zmíněná omezení před časem navrhly a prosadily Německo a Rakousko.

	Praha získává výsadní právo zavádět proti Polsku a Maďarsku v podstatě diskriminační opatření, což je jednak politicky nešťastné a nevhodné.

Nabízí se tedy otázka, čeho Praha vlastně dosáhla. Tuzemský pracovní trh by mohl ohrozit třeba příliv dělníků, kteří se sem ale ze Západu určitě nepohrnou. A pokud by se do Čech náhodou chtěli stěhovat experti z některých oborů, je třeba uvítat je s otevřenou náručí a ne se před nimi chránit. Směrem k západu je tedy nová česká výsada prakticky nepoužitelná.

Nepraktické privilegium

Nový rozměr získává ve vztahu k zemím, které vstoupí do unie spolu s Českou republikou. Praha získává výsadní právo zavádět proti nim v podstatě diskriminační opatření, což je jednak politicky nešťastné a nevhodné, neboť vztahy s Polskem či Maďarskem se tím určitě neprohloubí, a jednak to zavání nabubřelou a nepodloženou snahou dát zase jednou najevo, že český postkomunistický kandidát je "něco víc" než ti ostatní.

Sociálně-demokratická vláda je trvale kritizována partnerskou ODS za příliš submisivní postoj k Unii - možná tedy chtěla snahou o omezení pohybu pracovních sil z jiných států nějak vyvážit tuto domácí kritiku. Nutno konstatovat, že se jí to nepovedlo, protože opozice dojednaný kompromis ihned - a po právu - označila za Pyrrhovo vítězství.

Rasisté u policie

Teroristické atentáty v Americe zastavily nebo překryly české diskuse na nejrůznější témata, mezi jiným i debaty o diskriminaci Romů, vyostřené kvůli britským kontrolám na ruzyňském letišti. Zřejmě je na čase vrátit se k nim zpátky.

Náměstek policejního prezidenta Martin Kotlán totiž v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes přiznal, že v policejních řadách slouží rasisté a lidé, inklinující k extremismu. Nespecifikoval, kolik jich je, ale jako jisté vodítko může posloužit průzkum starý čtyři roky, z něhož vyplynulo, že sympatie k pravicovým extremistům cítí asi pětina policistů.

Případ zbitého Roma

Kotlánovo vyjádření nepřišlo jen tak. V médiích se totiž objevily zprávy o tom, že čtyři karlovarští policisté zatkli v květnu stopujícího Roma, naložili ho do služebního auta, odvezli ho do lesa, tam ho brutálně stloukli a přitom mu nadávali do "černých buzerantů". Případ ohlásili lékaři, kteří pak Roma dávali dohromady.

Policie věc vyšetřuje, ale potíže jsou prý s tím, že Rom nemá svědky a policisté, kteří ho pravděpodobně zbili, odmítají vypovídat. Zatím byli postaveni mimo službu a obviněni ze zneužití pravomocvi veřejného činitele. Zástupce policejního šéfa v Karlových Varech odmítá o kauze dávat informace.

Popsaný případ, spolu s tím, co říká náměstek Martin Kotlán, může posloužit jako zajímavý příspěvek do četných rozhovorů o tom, zda Romové odcházejí z České republiky pouze proto, aby si ekonomicky přilepšili. Není bez zajímavosti, že romské iniciativy nemohou postiženého Roma - jehož jméno policie nezveřejnila - nikde najít. Podle nich nejspíš ze strachu z dalších persekucí utekl za hranice.

Podezřelé rozhodování soudu

Podnikatel, bývalý tenisový representant a sponzor ODS Milan Šrejber - alias mrtvý Lájos Bácz a neznámý Rádživ Sihna - byl odsouzen za finanční machinace na pět let. Podle soudu obohatil svou firmu Tennis Investing o 13 milionů korun na úkor fondů, které spravoval.

	Je krajně nešťastné, když se případ sponzora politické strany takovýmto způsobem během vyšetřování zpochybní - kdekoho napadne, že mohlo jít o politickou objednávku a je dost možné, že si celá věc vyžádá obnovené řízení.

Dlouho očekávaný rozsudek má ovšem podstatné trhliny. Z devíti soudních znalců jich osm prohlásilo, že Šrejbr svým jednáním způsobil ztrátu, ale ne škodu, jinými slovy, že nejednal s úmyslem podvádět, ale prostě se dopouštěl chyb.

Soud nicméně přihlédl k posudku jediného znalce, který tvrdí opak. Ke znalcově smůle se ukázalo, že byl sám vyšetřován kvůli trestnímu oznámení a že policie se jeho případem přestala zabývat, když odevzdal posudek, ukazující Šrejbrovu vinu.

Je krajně nešťastné, když se případ sponzora politické strany takovýmto způsobem během vyšetřování zpochybní - kdekoho napadne, že mohlo jít o politickou objednávku a je dost možné, že si celá věc vyžádá obnovené řízení. Copak si asi soudci a policisté mysleli - zřejmě se jim zdálo, že si nesouladu kolem posudků nikdo nevšimne, že to prostě celé "nějak dopadne". Zvláštní přístup.