Sobota 27. října 2001

předcházející

Připravil Ondřej Štindl

Státní svátková očista

Český stát slaví svátek. Možná i proto se česká vláda a zvlášť někteří její členové během uplynulého týdne věnovali v širším slova smyslu sebeočistě. Ve sváteční den by přeci všichni měli být svátečně vyšňoření a i pověst ministrova by měla zářit neposkvrněnou čistotou. Jak už se tak ale občas stává, kampaň za očištění vlády nakonec sama zanechala na pověsti zdejšího kabinetu jen další skvrny.

Česká vláda hodlá žalovat Respekt

Na začátku týdne se Zemanův kabinet jako jeden muž rozhodl zažalovat týdeník Respekt. Jeho šéfredaktor Petr Holub totiž v komentáři napsal, že vláda svůj ohlášený boj s korupcí prohrála, a že všichni ministři se provinili korupčním jednáním. Vedle kolektivní žaloby ministři ohlásili, že každý z nich bude Respekt individuálně žalovat o deset milionů korun - to vše proto, aby byl týdeník, jak řekl Zeman, konečně zničen.

	Koncem týdne už byla jednota kabinetu poněkud otřesená. Možná i proto, že ministři zjistili, že chtějí-li vysoudit deset milionů, musejí počítat s výdaji ve výši asi čtyři sta tisíc.

Celá věc se dále vyvíjela předvídatelným způsobem. Vládní záměr hlasitě zkritizovali čeští novináři, k nimž se přidaly i některé mezinárodní organizace. Koncem týdne už byla jednota kabinetu poněkud otřesená. Možná i proto, že ministři zjistili, že chtějí-li vysoudit deset milionů, musejí počítat s výdaji ve výši asi čtyři sta tisíc. Řeči o individuálních žalobách začaly znít značně mlhavě, kabinetní žaloba se prý bude chystat dlouhé týdny. Uvidíme, zda si na ní po těch týdnech ještě někdo vzpomene.

Ponechme stranou právní i morální rozměry celé věci, které byly během uplynulého týdne zevrubně popsány - v obou případech slovy pro kabinet spíš nepříznivými. Soustřeďme se na to, co událost vypovídá o podobě loajality, jež mezi členy české vlády zřejmě panuje.

Loajální chování ministrů

Možná je to totiž loajalita jen zdánlivá, která vyvolává chování fakticky neloajální. Za loajálního člověka se většinou považuje ten, kdo vystupuje v souladu s linií instituce, kde půpsobí, případně s názory šéfa. Takové pojetí loajality je dost bezbolestné a nepřináší žádné riziko - pravda kromě situací, kdy dojde k výměně zmíněného šéfa. Vyžaduje jediné - za všech okolností držet basu. Tak se v souvislosti s žalobou na Respekt zachovali všichni dotázaní ministři s výjimkou šéfa resortu životního prostředí Miloše Kužvarta. Co takovéhle pojetí loajality přinese v okamžiku, kdy šéf dá najevo přání provést nějakou očividnou hloupost?

Hloupost je za všeobecného souhlasného pokřiku schválena a ohlášena, posléze však také jako hloupost odhalena. Vyznavači bezbolestné loajality se pak ze vzniklé šlamastyky snaží vybabrat jaksi po vlastní ose. Cesta skutečné loajality je ovšem trnitější.

	Slyší-li opravdu loajální člověk, že šéf se chystá podniknout něco hloupého, snaží se mu v tom za každou cenu zabránit, i když ví, že tak ohrozí svoje momentální postavení na žebříčku popularity.

Slyší-li opravdu loajální člověk, že šéf se chystá podniknout něco hloupého, snaží se mu v tom za každou cenu zabránit, i když ví, že tak ohrozí svoje momentální postavení na žebříčku popularity.
Zájem společné věci je mu totiž přednější. Zemanův nápad podat množství žalob na týdeník Respekt a dosáhnout tak jeho zničení, mírně řečeno, nebyl z nejchytřejších. Nezdá se ale, že by na něj někdo z jeho ministrů zareagoval skutečně loajálně. Pro to mohou existovat dva důvody - buď členové kabinetu dali přednost vlastnímu klidu a souhlasili proto se svou účastí na realizaci hloupého plánu, o němž si pro sebe mysleli své. Nebo nebyli schopni rozeznat, že ten plán je hloupý. Těžko říci, která z těch dvou možností je horší.

Český komiks napříště zpravodajsky ?

Úspěšnější než vláda jako celek byl ministr bez portfeje Karel Březina - alespoň pokud jde o formální stránku věci. Nejmladší člen kabinetu totiž vysoudil omluvu na týdeníku Reflex, který v komiksu Zelený Raoul satirizoval ministrovu chvástavou otevřenost vůči bulvárním médiím ve věci vlastní sexuální výkonnosti a zkušenosti. Součástí té satiry bylo i vyobrazení Březiny s nadšením se oddávajícího poněkud exotičtějším sexuálním praktikám v trojici a dále třeba i kresba jeho aktu, přičemž rozměry některých jeho údů, přesněji řečeno jednoho, lze směle označit za vskutku nebývalé.

	Karlu Březonovi se kromě omluvy podařilo dosáhnout i toho, že díky s procesem související publicitě viděli inkriminované obrázky i ti, jimž týdeník Reflex v životě nepřišel do ruky.

U soudu první instance Březina vyhrál, Reflex se odvolal, na případné otištění omluvy se šéfredaktor i tvůrce komiksu prý velice těší. Karlu Březinovi se kromě zmíněné omluvy podařilo dosáhnout i toho, že díky s procesem související publicitě viděli zmíněné obrázky i ti, jimž týdeník Reflex v životě nepřišel do ruky.

Hranice přípustné satiry

To je ovšem vedlejší. Kromě víceméně komických aspektů má totiž spor mezi Březinou a Reflexem i jeden podstatnější rozměr. Určují se v něm hranice přípustné satiry. Přesněji rozsudek prvoinstančního soudu přinejmenším naznačuje, že, narozdíl od některých jiných zemí, takové hranice v Česku existují.

Soudkyně Dagmar Stamidisová řekla, že na komiks lze uplatňovat stejná kritéria jako třeba na fotografie nebo jiný, cituji, "zpravodajský útvar". Před českými satiriky tak vyvstává úkol vskutku náročný - politická satira by se napříště měla k satirizované politice stavět zpravodajsky. Nic nepřehánět a nezveličovat, držet se známých faktů. Pro tvůrce komiksu by ale nemělo být těžké se s novými požadavky sžít. Koneckonců asi nejznámější komiskový hrdina všech dob - Superman - jako krytí používal novinařinu.

ČR - psancem kvůli arbitráži

Ministři si minulý týden vyzkoušeli roli žalujícího před soudem, šéf resortu kultury Pavel Dostál ovšem musel reagovat na situaci, v níž je český stát žalován. Až na další zakázal zapůjčování uměleckých děl ze státního majetku do zahraničí. Mohla by tam totiž být zabavena. Česká republika totiž dosud neuhradila firmě CME náklady prohraného arbitrážního řízení ve Stockholmu, což podle práva měla učinit. Česká strana ovšem chce stockholmskou arbitráž zpochybnit jako celek. Ignorování povinnosti splatit náklady je podle náměstka ministra kultury součástí taktiky.

	Česká republika neuhradila firmě CME náklady prohraného arbitrážního řízení ve Stockholmu, což podle práva měla učinit. Zapůjčená umělecká díla v zahraničí by tak mohla být zabavena.

Tato taktika tedy velí chovat se na mezinárodní scéně jako psanec, v případě potřeby i rušit akce, které až dosud stát označoval za prestižní -třeba chystané velké výstavy ve Francii. Bylo by jistě nemilé, kdyby se na slavnostní zahájení dostavili zástupci četnictva a začali vše konfiskovat.

Taktika ovšem žádá své a ta česká v tomto případě není nijak nová. Ostatně i doktor Plzák - osvědčený navigátor sexuálního života v dobách reálného socialismu - pro případ nějakého průšvihu radíval: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat." Pokud české úřady s touto taktikou uspějí, měl by ji inspirovaný občan uplatnit i tehdy, až v poště najde třeba složenku od finančního úřadu.