Sobota 12. ledna 2002

předcházející

Připravil Adam Drda

Reaktor prvního bloku Jaderné elektrárny v Temelíně se v pátek ve čtyři hodiny ráno poprvé rozběhl na plný výkon a mluvčí elektrárny Milan Nebesář k tomu prohlásil: "Dá se říci, že je to historický okamžik". Když za několik hodin ta významná dějinná chvíle uplynula, vrátily se věci zpátky k české tradici: Kontrolní systém uvedl první temelínský reaktor zpět do nečinnosti kvůli jakémusi technickému problému, o němž Nebesář sdělil: "závada není nijak kritická".

Tuto větu by si jaderní energetici, zaměstnanci elektrárny a členové úřadu, který nad Temelínem provádí dozor, mohli nechat nahrát, případně vytesat na pomník. A i když je pro domácí obyvatelstvo v podstatě skvělé, že závady na elektrárně jsou pouze "drobné", člověka přesto napadá, zda blíže neupřesnitelný počet "drobných závad" nemůže za jistých okolností způsobit závadu hůře přehlédnutelnou, závadu, o níž by třeba energetici řekli, že je "střední". Lépe na to nemyslet.

Podivná privatizace energetiky

Česká vláda se ve středu rozhodla, že prozatím zastaví privatizaci elektroenergetiky a zruší příslušné výběrové řízení. Odborníci soudí, že to bylo jediné možné řešení: kabinet se totiž během tendru dopustil tolika přehmatů, chyb a sporných kroků, že by privatizaci mohl prakticky kdokoli zpochybnit.

Například ministr průmyslu Miroslav Grégr se v Paříži sešel se zástupci firmy Electricité de France, která byla jakýmsi favoritem tendru, takže odstartoval spekulace, zda tuto společnost neprotežuje.

Český stát navíc chtěl privatizovat elektroenergetiku takříkajíc v jednom balíku - tedy uhelné elektrárny, atomové elektrárny i distribuční sítě. To by ovšem znamenalo, že privatizace nepřinese nic českým občanům, protože by nevytvořila konkurenční prostředí - jen monopol ČEZu by se změnil v monopol někoho jiného.

Zájemcům nakonec nevyhovovaly ani přísné podmínky, které si vláda diktovala a nabídli nižší cenu, než s jakou kabinet počítal. Osud elektroenergetiky je tedy v rukou politiků, kteří přijdou k moci po volbách v červnu 2002.

Rezignace nerezignace

Se zmíněnou oblastí souvisí i jedna kuriozita. Ministr Grégr kdysi učinil gesto a dal novinářům, respektive občanům a vládě slib: Nebudou-li do konce roku 2001 běžet oba bloky Temelínské elektrárny, nabídne premiérovi rezignaci. Záležitost se zvrtla v příhodu, nepostrádající půvab: Grégr chtěl za gestem udělat tečku a slíbenou demisi skutečně nabídl: ovšem až poté, co ho Miloš Zeman ujistil, že ji nepřijme.

	Pokud Grégr nenabídne demisi Havlovi, pak se o tom, že dal k dispozici křeslo, nedá mluvit.

Do věci se však nečekaně vložila kancelář prezidenta republiky, opírající se o část české Ústavy, v níž se praví, že ministři podávají demisi prezidentovi, prostřednictvím premiéra. Jinými slovy, pokud Grégr nenabídne demisi Havlovi, pak se o tom, že dal k dispozici křeslo, nedá mluvit.

Věc má několik právních intepretací, Zeman i Grégr se teď kroutí a prostřednictvím různých slovních kotrmelců se snaží vybruslit z frašky, kterou sami vyrobili. Ještěže Grégr nedal hlavu na špalek, jak kdysi kvůli Temelínu také sliboval...

Slabiny České armády

Ministr obrany Jaroslav Tvrdík prohlásil ve středu na setkání s veliteli tuzemského vojska, že přes účast vojáků na misích v zahraničí si česká armáda za uplynulý rok nevysloužila od Severoatlantické aliance dobrou známku - hodnocení z Bruselu je prý dokonce nejslabší od roku 1999.

Tvrdík dodal, že ještě horšímu hodnocení zabránil jen začátek příprav rozsáhlé armádní reformy. NATO si prý váží českých vojáků jako takových a Česko rozhodně není ze tří nových členských zemí NATO nejhorší.

Na samotném hodnocení z Bruselu není nic překvapivého. Rok 2001 probíhal ve znamení armádních selhání, která nemá smysl vypočítávat, protože by to zabralo většinu příspěvku, ale která dokazovala, že česká armáda by se zřejmě nedokázala "probojovat ani z papírového pytlíku", natož z obklíčení nepřítele.

Zarážející je však ministrův výrok, že problém není ve vojácích "jako takových": spousta malérů se přece odehrála, protože selhal, jak říkají důstojníci "lidský faktor". Za špatně přišroubovaný kulomet u vrtulníku nemůže nedostatek financí a za nedoplněné palivo v dalším vrtulníku taky ne.

Chabá útěcha

Utěšovat se tím, že Češi jsou hodnoceni údajně lépe než Maďaři a Poláci, je poněkud nedůstojné - vždycky vypadá divně, když se někdo snaží zamluvit vlastní nedostatky tím, že začne ukazovat na chyby druhých. A podobně diskutabilní je výrok, že hodnocení z Bruselu "zachránila" připravovaná armádní reforma.

	Utěšovat se tím, že Češi jsou hodnoceni údajně lépe než Maďaři a Poláci, je poněkud nedůstojné - vždycky vypadá divně, když se někdo snaží zamluvit vlastní nedostatky tím, že začne ukazovat na chyby druhých.

Za prvé jí ministr, chystající se na poslaneckou dráhu, sám připravuje, takže jeho počínání by se dalo odborně označit jako "předvolební autoreference", lidově tedy sebechvála. Za druhé je reforma připravena jen na papíře. A jelikož současná vláda v létě končí, je přinejmenším sporné, kdo a kdy začne reformy přenášet z papíru do života a jak se vlastně osvědčí.

Tvrdíkovi nelze kvůli krátkému funkčnímu období žádné armádní skandály dávat za vinu, naopak se zatím jeví jako možná nejschopnější a rozhodně mediálně nejobratnější ministr obrany - současně je ale třeba zmínit, že sociální demokraté nedokázali za čtyři roky uvést armádu do přijatelného stavu.

Necitlivé jednání o RFE/RL

Poněkud rušno bylo minulý týden kolem americké rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Postaral se o to její prezident Tom Dine, který v rozhovoru pro týdeník Prague Post mimo jiné prohlásil, že přesídlení stanice z centra města by bylo "kapitulací před terorismem" a že mnohaměsíční úsilí české vlády přesunout radio do jiného objektu de facto znamená "zrušení oficiálního pozvání z roku 1995, po němž se ústředí Svobodné Evropy přesunulo z Mnichova do Prahy".

Na samotné myšlence, že by stanice neměla sídlit poblíž Václavského náměstí, hlavního nádraží a nad trasou metra, ale na nějakém méně exponovaném místě, není nic špatného - a není to otázka kapitulace před teroristy, jak soudí Tim Dine, ale spíš zdravého rozumu: Prostě nemá smysl vystavovat nebezpečí tisíce lidí, když jich může být ohroženo mnohonásobně míň.

Oprávněné rozladění

Zároveň se ale nelze divit Dinově rozladění: čeští politici v záležitosti odpočátku šlapou jako sloni v porcelánu, zjevně dávají jiné informace vedení RFE a jiné občanům, do médií pronikají zprávy, že pro stanici se našel "vojenský objekt, který je vzdálen několik desítek kilometrů od Prahy".

Dodnes se navíc nevyřešila otázka, kdo případné stěhování zaplatí: Američané dali do současné budovy radia mnoho milionů, které jim Česká republika nemůže vrátit. Budou tedy platit znovu za rekonstrukci nějakého starého činžáku na periferii? A jak dlouho vbude trvat, než o něj zase přijdou?

Zásah Rady České televize

Nebyl by to český týden, kdyby se něco nestalo kolem televize. Rada veřejnoprávní ČT odmítla souhlasit s rozhodnutím ředitele Jiřího Balvína, aby byl šéfem brněnského studia i nadále Zdeněk Drahoš.

Právě tento muž byl podezírán novináři i zaměstnanci z korupčního chování, byl trnem v oku mnoha nezávislých dokumentaristů a spolupracovníků televize, právě kolem něj se rozpoutaly bitvy ještě dlouho před loňskou zimní krizí, právě Drahoš vyházel z televize své kritiky a právě nekritická podpora Drahoše byla často vytýkána řediteli Balvínovi.

Ukazuje se, že zimní krize přeci jen cosi změnila: Rada v tomto případě odmítla ponechat ve funkci zpochybněnou osobu a řídila se víc veřejným zájmem, než nějakým diktátem politiků. Teď je jenom otázka, kdo přijde po Drahošovi.