Sobota 19. ledna 2002

předcházející

Připravil Ondřej Štindl

Ještě týden po premiéře český tisk hojně referuje o první části filmové trilogie Pán Prstenu. Není ani příliš divu. I kdybychom odhlédli od uměleckých kvalit snímku režiséra Petera Jacksona, dává jeho film divákovi šanci nechat se pohltit světem, kde dobro a zlo jsou zřetelné a jasně rozdělené a na straně dobra stojí hrdinové nadaní až zoufalou odvahou, přesto však nikoli plakátoví.

Je inspirativnější zabývat se činy Tolkienových fiktivních postav než popisovat mírné obměny konfekčních zápletek tuzemské politiky. Sféry nijak zvlášť hrdinské či noblesní, morálně nejednoznačné a, upřímně řečeno, nikterak přehnaně zábavné. Jenomže takový již je úděl vnitropolitického komentátora. Takže, copak se vlastně minulý týden přihodilo?

Slovní souboj

Předseda české vlády Miloš Zeman to, vojenskou hantýrkou řečeno, "má za pár". A zjevně mu to svědčí. Pomalu totiž padá i ta poslední zábrana, která by mohla alespoň někdy korigovat jeho sklon dávat průchod zálibě v urážení druhých. Jako by si byl dobře vědom toho, že následky jeho slov - budou-li nějaké - docela pravděpodobně ponese někdo jiný a zároveň využíval příležitosti říci svým "oblíbencům" ještě něco na rozloučenou.

	Miloš Zeman to, vojenskou hantýrkou řečeno, "má za pár". A zjevně mu to svědčí. Pomalu totiž padá i ta poslední zábrana, která by mohla alespoň někdy korigovat jeho sklon dávat průchod zálibě v urážení druhých.

Své milované téma - inteligenci českých novinářů - na tiskových konferencích pojednává s ještě větším entuziasmem než v minulosti. K jiným svým tradičním cílům přistupuje podobně - dobře ví, že jeho slova vyvolají nanejvýš bouři ve sklenici vody a většinou ani to ne. Všichni už si na něj zvykli. Lépe řečeno - všichni v Česku.

V jiných zemích může působit vystupování českého premiéra jako novinka, případně jako vítaná záminka k nastartování vlastních tirád ve stylu obhroublého populismu.

Mezinárodní zápletka

Řeč je samozřejmě o zápletce, kterou odstartovalo Zemanovo vyjádření na adresu vůdčího ducha rakouské strany Svobodných Jörga Haidera. Svobodní iniciovali takzvanou petici proti Temelínu, které se v Rakousku setkalo s velkým ohlasem. Účel akce je samozřejmě především vnitropolitický - má trochu vyspravit upadající popularitu Haiderovy strany. S pomocí Miloše Zemana se to daří nad očekávání dobře.

Výpad českého premiéra, který Svobodné označil za postfašisty, jichž by se rakouská veřejnost měla pokud možno co nejdříve zbavit, donutil rakouskou vládu, jejíž jsou Haiderovi stoupenci součástí, aby se se Svobodnými solidarizovala a udělala ze Zemanových výroků mezinárodní zápletku.

Sám Jörg Haider dostal šanci přihodit do vzrušené atmosféry i pár vlastních insinuací - o Zemanovi se pohrdlivě vyjádřil jako o komunistovi a později jako o profesionálním provokatérovi.

Co s protičeskou hysterií?

Rozporné reakce vzbudil Zemanlv výrok i mezi českými politiky. Ze strany čtyřkoalice a části ODS byl spíše kritizován. Stínový ministr zahraničí Jan Zahradil nicméně dal najevo, že "protičeskou hysterii nelze tolerovat".

Není však jasné, jak se to "netolerování hysterie" vlastně dělá. Adekvátní by snad bylo nesnižovat se k hrubosti a dát najevo morální převahu třeba i přiznáním minulých chyb. Minulá zkušenost však naznačuje, že česká reakce by nakonec mohla nabýt podoby nějakého konkurenčního záchvatu.

Petice jistě je akce motivovaná všelijak a to, že v ní Svobodní spojili Temelín a vstup České republiky do Evropské unie by se dalo označit za zákeřné. Pokud ale česká strana přistoupí na to, že spor s o Temelín bude mít rysy zápasu dvou pouťových siláků, přistoupí i na to, že bude probíhat podle pravidel takového zápasu. A v tom případě budou Svobodní ve výhodnější pozici - není nic čím by Češi mohli vydírat Rakušany.

Špinavé praktiky mocných

O nadcházející předvolební kampani se má zato, že bude špinavějí, než je v místě zvykem. Petr Zavadil a David Shorf ve čtvrtečních Lidových novinách dokonce předvídají, že bude "nejzběsilejší v novodobé české historii". Alespoň, že jen v novodobé - způsob, jímž si vládu zajistil kníže Boleslav tedy zůstane nepřekonán.

	Signatáři ovšem neučinili nic, čím by Klause přinutili jít za rámec svých předcházejících vyjádření - pokud tedy za tím rámcem existují nějaká relevantní fakta.

Realita ovšem zatím tato napjatá a natěšená očekávání nenaplňuje. Jako jistá - a značně chabá náhražka - mohl posloužit jen dopis několika českých umělců a dalších osobností Václavu Klausovi a reakce předsedy sněmovny na něj. Umělci v otevřeném dopise položili Václavu Klausovi tři otázky, vztahující se k jeho kontaktům se šéfem televize Nova Vladimírem Železným.

Jejich počinu se dostalo značné publicity, nicméně vyzněl trochu jako plácnutí do vody. Na všechny tři otázky obsažené v dopise už Klaus v minulosti nedávné či dávnější odpověděl. Jiná věc ovšem je, zda na ně odpověděl uspokojivě.

Umělci v čele honu na ředitele

Signatáři ovšem neučinili nic, čím by Klause přinutili jít za rámec svých předcházejících vyjádření - pokud tedy za tím rámcem existují nějaká relevantní fakta.

Jejich zástupce, spisovatel Ludvík Vaculík, ve střetu s Klausem na Radiožurnálu navíc dal najevo, že toho o věci, která byla předmětem dopisu, zas až tak moc neví. Naopak Václavu Klausovi dali signatáři dopisu šanci rozvinout barvitou spikleneckou teorii, podle níž bylo odeslání a zveřejnění dopisu načasováno tak, aby se krylo s rozšířením obvinění Vladimíra Železného a zadržením dalších jeho právníků.

Představa chobotnice, jejíž chapadla sahají do kanceláří metodických kriminalistů i pracoven chaotických umělců je skutečně hrůzyplná. Soudě podle samotného dopisu i událostí, které následovaly, však efektivita toho spiknutí, před nímž Klaus varuje, není taková, aby mohla budit číkoliv obavy.

Svéráz české kampaně

S veřejnými akcemi ovšem přišli i stoupenci náprotivného tábora. Do věci se, jako obvykle, vložilo vedení divadla Ta Fantastika, které - se subtilností pro prohlášení z tohoto prostředí typickou - podesaným umělcům vzkázalo, že pro ně "žádná lež není dost velká, jen když zvítězí pravda".

V největších českých denících se také objevil velký inzerát poněkud mysteriózního Občanského sdružení na obranu doktora Železného. Mysteriózního, protože anonymního. Jeho členové zřejmě vzali Klausovo varování vážně a aby se uchránili před řádící umělecko-policejní mafií, sestoupili do hluboké ilegality.

Není zdaleka jisté, že estráda, kterou přinesl tento týden, skutečně znamená začátek předvolební kampaně. Pokud by to náhodou byla pravda, znamená to, že před českou veřejností nestojí nejzběsilejší kampaň všech dob, ale že se může těšit na kampaň kampaň mírně výstřední, avšak v duchu tuzemského svérázu.