Sobota 23. února 2002

předcházející

Připravil Adam Drda

Poslední zahraničně politické extempore Miloše Zemana způsobilo České republice jeden z největších mezinárodních problémů za posledních deset let. Jak známo, premiér navštívil Izrael a minulý víkend m.j. poskytl rozhovor listu Ha´aretz, v němž připustil srovnání Jásira Arafata s Adolfem Hitlerem a navíc Izraeli doporučil, aby volil tvrdou palestinskou politiku, ve stylu: "přijměte naše požadavky nebo jdětě pryč".

Jelikož se Zeman odrazil od domácího příkladu a do věci zamotal odsun sudetských Němců, získal čtenář Ha´aretz oprávněný dojem, že český předseda vlády jednoduše doporučuje vyhnání Palestinců jako národa z Izraele. Velice zajímavě se znovu ukazuje, že poválečná československá minulost se nedá jen tak zamést pod koberec, ani kdyby to kodifikovalo pět-a-padesát česko-německých deklarací. Stačí, aby si někdo vysoce postavený pustil ústa na špacír a politika se obratem vrátí do předdeklaračních časů vypjatých emocí.

	Premiér (Miloš Zeman) navštívil Izrael a minulý víkend mimo jiné poskytl rozhovor listu Ha´aretz, v němž připusitl srovnání Jásira Arafata s Adolfem Hitlerem ...

Jestliže totiž Evropskou unii v první řadě rozčílilo, že Zeman zpochybnil společnou strategii vůči Blízkému východu, ve Vídni a v Berlíně - respektive v Mnichově - se silně rozlobili také proto, že už po několikáté označil odsun Němců za legitimní a správnou záležitost.

Do neklidné situace navíc opět zasáhly Benešovy dekrety: Nejenže je vytrvale zpochybňují Rakušané a část německé politické scény, ale ve středu se v Evropském parlamentu pro jejich zrušení vyslovil i maďarský premiér Viktor Orbán. Vcelku právem: ačkoli se o tom poměrně málo mluví, dekrety zásadně a tvrdě poznamenaly život československých Maďarů.

Zeman kontroval po svém: spolu se slovenským premiérem se na protest proti Orbánovi odmítl zúčastnit summitu Visegrádské skupiny, takže summit nakonec padl. Potvrdil se tak podivuhodný postoj, podle kterého jsou údajně "vyhaslé" dekrety cosi postávátného a nedotknutelného: jejich kritik je naším nepřítelem, dal by se chrakterizovat oficiální postoj Prahy.

Zemanovy výroky

Důsledky Zemanových izraelských výroků jsou už dostatečně známy: Evropská unie se zděsila, komisař pro rozšíření Günter Vergeuhen prohlásil, že od kandidátské země čeká jiné chování, spolkový kancléř Gerhard Schröder dal najevo, že zvažuje odklad březnové cesty do Prahy.

V arabských státech je pozdvižení ještě větší: Nejvýznamější český hospodářský partner v dané oblasti - Egypt - už oznámil, že Zeman by měl zrušit plánovanou návštěvu a poté přišla zpráva, že premiéra nechtějí ani v Tunisku.

	Česká diplomacie vyvýjí obrovské úsilí, aby ujistila zbytek světa, že na české zahraniční politice vůči Blízkému východu se nic nemění.

Česká diplomacie vyvíjí obrovské úsilí, aby ujistila zbytek světa, že na české zahraniční politice vůči Blízkému východu se nic nemění.

A co Miloš Zeman, který si - jak sám říká - libuje v pozici provokatéra? Tentokrát se mu provokace stoprocentně podařila, tudíž by měl být spokojen. Avšak není: když začalo jít do tuhého, obvinil žurnalistu z Ha´aretz v písemném prohlášení, že jeho výroky - byť prý možná nerúmyslně - zkreslil, když zaměnil čárku za tečku.

Proklatá interpunkce

Odpověď na otázku, zda Zeman srovnává Arafata s Hitlerem, prý měla začít slovy: "Ovšem není mým úkolem posuzovat Arafata." A následovala úvaha typu: ale když někdo používá teroristické metody, tak je to ničema.. A v novinách vyšlo: "Ovšem. Není mým úkolem posuzovat Arafata." Ale když někdo... atd. Z tohoto vysvětlení nevyplývá nic jiného, než že premiér odpověděl svou oblíbenou slovní piruetou: "Není mým úkolem označovat pana přímo X.Y. za hlupáka, ale každý si domyslí, co je pak X. Y. zač."

Záhy se navíc ukázalo, že existuje záznam Zemanova rozhovoru s izraelskou televizí, kde premiér na podobnou otázku odpovídá zcela jednoznačně, tak, jak napsali v Ha´aretz. Pokud jde o návrhy, aby Izrael řekl Palestincům "berte naše podmínky nebo jděte", ty prý byly myšleny docela jinak, vztahovaly se jen na vyjednavače atd., atp.

	... Zeman nakonec ujišťuje, že si nepřeje nic jiného, než aby Izraelci a Palestinci zasedli za jednací stůl a diskutovali dokud nenajdou mírové řešení ...

K dovršení všeho Zeman nakonec ujišťuje, že si nepřeje nic jiného, než aby Izraelci a Palestinci zasedli za jednací stůl a trpělivě diskutovali, dokud nenajdou mírové řešení - což je sice velmi hezký a jistě správný požadavek, ale je to taky pravý opak toho, co Zeman prokazatelně říkal izraelským médiím.

Rakouská rétorika vpořádku

Jednání českého premiéra se sice nedá obhajovat, ale zároveň by to člověku nemělo zamezit v tom, aby se kriticky díval na postoj Evropské unie. Je tu totiž několik otázek, například: Zeman už řadu týdnů označuje rakouskou stranu Svobodných za "postnacistickou" nebo "postfašistickou", korutanského hejtmana Jörga Haidera srovnává s Hitlerem a signatáře protitemelínské petice nazývá - byť jako vždycky nepřímo - idioty.

V Evropě to kupodivu nikdy nevyvolalo větší pozdvižení a těžko se ubránit pocitu, že se tu měří dvojím metrem. Jde o to, že Haider je sice populistický a nesympatický politik, ale na rozdíl od Arafata - zřejmě nejpodivnějšího nositele Nobelovy ceny všech dob - ho nikdo nemůže nazývat teroristou.

Pokud se tedy Zemanovi vytýká, že jeho izraelská rétorika nepatří do Evropy 21. století, proč se mu také nevytkne rétorika rakouská? Trochu to zkrátka vypadá, že Evropská unie má k palestinským radikálům až příliš shovívavý postoj. Připomeňme jen krátce, že Arafat dlouhá léta representoval hnutí, jehož hlavní cíl byl nejen zřejmý, ale doslovně vyhlášený: Zničit stát Izrael, zahnat Židy do moře.

	Pokud se tedy Zemanovi vytýká, že jeho izraelská rétorika nepatří do Evropy 21. století, proč se mu také nevytkne rétorika rakouská ?

Kdyby se česká politika v tomto směru od evropských zvyklostí trochu odpoutala, nebyl by to žádný prohřešek, ale naprosto legitimní přístup k jedinému liberálnímu režimu, který dnes v arabském prostoru existuje. Zdá se ale, že Zemanovy neuvážené výroky by mohly způsobit pravý opak: totiž to, že se česká diplomacie zbytečně přechýlí na palestinskou stranu.

Ve středu navštívil Prahu německý ministr zahraničí Joschka Fischer a dal dost jasně najevo - podobně jako o pár dní později Günther Verheugen -, že Zemanova slova nakonec nezpůsobí katastrofu: Evropa se spokojí s ujištěním, které dostala snad od všech politiků prezidentem počínaje a řadovými poslanci konče.

Kritika na domácí scéně

Šéfové politických stran jsou - snad až na premiérovy sociálně-demokratické kolegy - zajedno v drtivě kritickém postoji. Václav Klaus prohlásil, že Zemanovy výroky jsou arogantní a šílené a "Koalice" (KDU-US/DEU) Zemana vyzvala, aby odstoupil z funkce.

Je zajímavé, že tenhle názor, pro opozici přirozený, ODS nepodpořila s tím, že je to - slovy Jana Zahradila - "směšné gesto koalice, která chce získat předvolební body" a že by Zemanův pád destabilizoval politickou situaci před volbami.

	Šéfové politických stran jsou -snad až na premiérovy sociálně-demokratické kolegy - zajedno v drtivě kritickém postoji.

Těžko říct, v čem by ta destabilizace měla zpočívat, když Zeman ve funkci destabilizuje alespoň v zahraničně-politické oblasti, co se dá a když by jeho rezignace automaticky vůbec nemusela znamenat pád vlády.

Orbán proti tzv. Benešovým dekretům

Když Viktor Orbán vystoupil proti tzv. Benešovým dekretům, přišla ODS se zvláštním návrhem: Chtěla by, aby se otázka dekretů stala součástí vstupních rozhovorů s EU, a aby unie Česku nakonec zaručila, že dekrety zůstanou v platnosti. Je to zvláštní: údajně "vyhaslé" dokumenty způsobují politický požár a čím víc lidí si dovolí kritizovat je jako dokumenty, nepatřící do civilizované společnosti, tím hloubější zákopy čeští politici kopou.

	ODS říká, že smlouva o přistoupení k Unii by měla obsahovat pojistku, která zabrání úvahám o revizi poválečného uspořádání.

ODS říká, že smlouva o přistoupení k Unii by měla obsahovat pojistku, která zabrání úvahám o revizi poválečného uspořádání. To je opravdu kuriózní: Z poválečné Evropy nezůstal kámen na kameni, neexistuje rozdělené Německo, neexistuje Jugoslávie, neexistuje Československo ani Sovětský svaz, ale Česká republika by měla dál a dál používat jako argumentaci nedotknutelnost poválečného řádu.

Přesto je ale návrh ODS revoluční a osazenstvo černínského paláce - soudě alespoň z prvních reakcí pro tisk - je lehce zmateno: Dosud se česká diplomacie snažila, aby se diskuse o dekretech nedostala na evropskou půdu a naopak němečtí křesťanstí demokraté ji tam za každou cenu chtěli mít. Teď jim ODS vyšla vstříc a zřejmě nechtěně se stala jejich spojencem.