Sobota 2. března 2002

předcházející

Připravil Ondřej Štindl

Automotokampaň

Vztah Čechů k automobilům je velice vřelý, není se tedy co divit, že se některé politické strany začaly v předvolební kampani obracet k potenciálním voličům - řidičům. Vládní sociální demokraté ústy ministra dopravy Jaroslava Schlinga přišli s nabídkou 90 000 korun každému, kdo by projevil ochotu vzdát se kutilských požitků při údržbě starých škodovek, trabantů a žigulíků a pořídit si novější model.

Na řidiče pamatuje i opoziční Koalice. Jakožto formace pravicovější však k věci nepřistupuje rovnostářsky jako ČSSD a hodlá automobilem odměnit příkladné individuální úsilí - konkrétně na poli sběru volebních letáčků koalice a vystřihování příslušných kupónů.

	Koalice by chodce mohla nechat soutěžit o zásobu populárního přípravku s poetickým názvem darbopoetin. Běžci na lyžích Larisa Lazutinová a Johann Mühlweg totiž přesvědčivě dokázali, že ten, kdo ho bere, spolehlivě uteče všem ...

Někteří komentátoři reagovali na zveřejnění tohoto plánu poněkud udiveně, na druhou stranu svět populárních soutěží byl koalici, zdá se, vždy blízký. Koneckonců ve vzrušených dnech, kdy docházelo k redukci někdejší čtyřkoalice na dnešní koalici, se lidovci chovali v duchu letošního nováckého hitu - soutěže Nejslabší, máte padáka.

Chodci jsou podle českých stran jakožto voliči skupina zjevně neperspektivní. Jak jinak si vysvětlit, že ministerstvo dopravy nezamýšlí přispět jim na lepší sportovní obuv, která by jim umožnila nějak se vyrovnat s modernizací a souvisejícím zrychlením českého automobilového parku. Koalice by je pak mohla nechat soutěžit o zásobu populárního přípravku s poetickým názvem darbopoetin. Běžci na lyžích Larisa Lazutinová a Johann Mühlweg totiž přesvědčivě dokázali - jistě k velkému potěšení výrobců tohoto přípravku, že ten, kdo ho bere, spolehlivě uteče všem.

Praha zatím bez Schrödera

Největší rozruch na české politické scéně v končícím týdnu bezpochyby způsobil německý kancléř Gerhard Schröder, který dal najevo, že na plánovanou návštěvu Prahy nepřijede.
Jak česká tak i německá strana si daly záležet na tom, aby zpráva nepůsobila jako potvrzení nějakého sporu, návštěva byla údajně odložena po vzájemné dohodě a česko německé vztahy jsou podle prohlášení obou stran až nevídaně dobré.

To ujišťování ovšem působí jako chabá náplast na prohru, kterou česká zahraniční politika v posledních dnech utrpěla. České zájmy nebo alespoň to jejich pojetí, které zastává místní vrcholná politická garnitura, totiž dostávají povážlivě na frak. Navíc se tak z větší části děje kvůli, sportovní terminologií řečeno, nevynuceným chybám.

	Existuje ovšem způsob, jak poslední vývoj interpretovat jako české vítězství. Nebo přinejmenším potvrzení toho, že Česko budí v Evropě respekt, ba hrůzu....

Kromě spektakulárních uřeknutí se Miloše Zemana k nim lze počítat i přepjatou českou reakci na výroky maďarského premiéra Viktora Orbána o tzv. Benešových dekretech. Jeho vystoupení v Evropském parlamentu možná bylo ovlivněno domácí předvolební atmosférou. Nebylo to však vystoupení nějak plánované - Orbán se k Benešovým dekretům vyjádřil na dotaz z pléna.

Je možné si představit, že jiný maďarský premiér by se k otázce dekretů vyjádřil, řekněme, ohleduplněji. Žádný by však o nich asi nemohl říci to, co by si přála slyšet česká strana. A bylo poněkud smutné sledovat ministra kultury Pavla Dostála jak s teatrálním patosem oznamuje, že nepojede na visegrádskou schůzku resortních kolegů, protože Orbán podle něj prohlásil, že Češi nepatří do Evropy. Předseda maďarské vlády totiž nic takového ani nenaznačil.

Všechny parlamentní strany se s různou mírou důrazu stavějí proti zrušení Benešových dekretů a proti tomu, aby byl s touto otázkou spojován český vstup do Evropské unie. Zároveň ale zdůrazňují, že dekrety jsou již "vyhaslé", že jejich uplatňování nepřipadá v úvahu ani v současnosti ani v budoucnosti.

Takovým prioritám by odpovídala snaha dosáhnout toho, aby výraz Benešovy dekrety byl evropském kontextu prakticky neznámý. Děje se však pravý opak, jakkoli komisař pro rozšíření Günther Verheugen v pátek ujistil, že Brusel a Praha o dekretech jednat nebudou.

	Německému kancléřovi se dost možná nechce riskovat možnost, že Miloš Zeman v jeho přítomnosti a na veřejnosti zas vynese nějaký soud, tentokrát třeba o Eskymácích...

Českým politikům se však podařilo problém zviditelnit tak, že to snad ani více nešlo a zajistit tak, že Benešovy dekrety, jakkoli zřejmě nebudou přímo na stole, budou přítomny alespoň latentně. Zároveň umožnili partnerům udělat si obrázek toho, s jakou mírou kultivovanosti jsou schopni své stanovisko hájit.

Existuje ovšem způsob, jak poslední vývoj interpretovat jako české vítězství. Nebo přinejmenším potvrzení toho, že Česko budí v Evropě respekt, ba hrůzu. Předseda vlády jedné z největších evropských mocností se prostě bojí přijet do Prahy. Není ani příliš divu a to i v případě, že odhlédneme od citlivosti sudetského tématu v sousedním Německu.

Německému kancléřovi se dost možná nechce riskovat možnost, že Miloš Zeman v jeho přítomnosti a na veřejnosti zas vynese nějaký soud, tentokrát třeba o Eskymácích, a Schröder na to pak bude muset nějak reagovat. Jen opravdový mistr by se v takovém okamžiku dokázal vyhnout zesměšnění sebe sama. Zůstat doma je proto možná moudřejší.

Výstřelky Miloše Zemana byly v českém tisku několikrát přirovnány k různým extempore, která poznamenala závěr kariéry Borise Jelcina. S Jelcinem se však jeho zahraniční partneři přesto setkávali - narozdíl od Zemana. Možná je to tím, že v mezinárodní politice je velice těžké tvářit se, že Rusko neexistuje. V českém případě je situace zjevně jiná.

Opoziční smlouva vyhasíná?

	Václav Klaus reagoval platonickým varováním - jestliže je opoziční smlouva už skutečně neplatná, mělo by podle něj následovat hlasování o důvěře sociálně demokratické vládě.

S Benešovými dekrety se - alespoň v domácích poměrech - může co do proslulosti měřit opoziční smlouva. Představitelé obou jejích stran v uplynulém týdnu naznačovali svou představu osudu tohoto dokumentu. Ze strany ČSSD zaznělo, že smlouva už vlastně neplatí. Václav Klaus na to reagoval platonickým varováním - jestliže je smlouva už skutečně neplatná, mělo by podle něj následovat hlasování o důvěře sociálně demokratické vládě.

Na pravou míru věci v pátek uvedl ministr Petr Lachnit. Smlouva podle něj nemá žádný praktický dopad na běh politiky v předvolebním období, až nastane čas, bude vypovězena, rozvolňuje se a "vyhasíná". Lachnit by možná měl bedlivěji studovat historii debaty o Benešových dekretech.

V souvislosti s nimi totiž předseda vlády poprvé použil výraz "vyhaslé". Na příkladě dekretů však je vidět, že ono vyhasínání právních dokumentů - specificky místní výraz - může mít také specificky místní průběh. Bude-li opoziční smlouva vyhasínat se stejným třeskem jako Benešovy dekrety, je na místě hledět k budoucnosti se směsicí obav a zvědavého očekávání.