Sobota 6. dubna 2002

předcházející

Připravil Adam Drda

Český prezident Václav Havel pronesl ve čtvrtek v Římě projev, v němž se vyslovil proti snahám budovat z jednotné Evropy za každou cenu vůdčí hospodářskou velmoc, jež předstihne Spojené státy Americké. Řekl, že politika, vyjádřitelná heslem "dohnat a předehnat", se mu jeví jako slepá, občasné evropské záchvaty antiamerikanismu mu připadají pokrytecké, a nelíbí se mu také prostoduchá snaha o pouhé hromadění hmotných statků.

Havel si klade řečnickou otázku, zda nenazrál čas vrátit se k evropské intelektuální tradici tázání a pochyb, a pokračuje: "K evropským dějinám patří přece i skeptici, duchové plaší, pochybující o všech věcech tohoto světa a především o sobě samých a schopní své pochybnosti dokonce i skvěle artikulovat".

Pokud jde o výzvu, aby se evropská politika nedefinovala "proti někomu", nýbrž aby se soustředila na vytváření vlastního co nejkvalitnějšího prostoru pro život, lze těžko něco zásadnějšího namítat. Otázka ovšem je, zda právě antiamerikanismus představuje rozhodující problém pro budoucnost kontinentu.

Výše uvedený citát o prospěšných pochybovačích je pak zajímavý, když jej vezmeme a přeneseme do České republiky. Právě tento týden se zde totiž kritickým duchům, kteří jdou "proti proudu" dvakrát nedařilo.

Rizika pochybování

Ve stejný den, kdy Havel hovořil v italském Senátu, se na Václavském náměstí v Praze konala demonstrace. Palestinci a další členové místní arabské komunity protestovali proti izraelským akcím na Blízkém východě.

Výkřiky demonstrantů se zdají být příznačné: "My chceme mír", znělo náměstím. A vzápětí se rozléhalo: "Smrt pro Šarona!" Je to taková svérázná představa o dosažení pokoje: byl by pěkný, ale protivník by měl zároveň dostat co proto - mír, ale taky krev.

	Není dnes ale zapotřebí učinit výzvu, která je spojena s větším rizikem, je méně obecně přijatelná, ale týká se věcí nesrovnatelně závažnějších?

Evropa se právě ve vztahu k Izraeli neprojevuje zrovna v duchu svých nejlepších intelektuálních tradic, které velí pochybovat v zájmu nacházení pravdy a dobra, ale spíš v tradicích nebezpečného předválečného apeasementu.

Na obě strany konfliktu je apelováno, jako by byly stejnými viníky, jako by se dopouštěly stejného zla, jako by izraelské akce - k jejichž průběhu lze jistě mít výhrady - nebyly v první řadě snahou o obranu proti soustavným teroristickým útokům, které palestinská representace nedokáže zastavit.

Zatčený pochybovač

A tady nastupuje první nejistota, týkající se Havlova projevu. Český prezident říká, že by Evropané měli pochybovat o nutnosti používání mobilních telefonů, o výrobě nadbytečné atomové energie, o tom, proč musejí "mizet lesy..."

Není dnes ale zapotřebí učinit výzvu, která je spojena s větším rizikem, je méně obecně přijatelná, ale týká se věcí nesrovnatelně závažnějších? Není na místě například hlasitá pochybnost, zda by Izrael namísto kritiky ze všech stran nepotřeboval spíš jistou dávku evropské podpory?

Na zmíněné pražské manifestaci se objevil muž, který chodil mezi demonstranty s cedulí, na níž stálo "Izrael chce mír!" Byl to taky takový zpochybňovač, narušovač, dalo by se jistě říct provokatér, ale to byl Sokrates koneckonců taky.

Aniž se chlapík jakkoli projevovala a žádal něčí smrt, česká policie proti němu briskně zasáhla - a na místě ho zatkla, s tím, že narušoval cíl akce...

Vyloučení z volebního klání

Poměrně malá pozornost se věnovala zprávě, že český Nejvyšší soud v úterý potvrdil verdikt ministerstva vnitra a rozhodl o tom, že nebude povolena Liberální strana, neboť její program není v souladu s českými právními normami.

	Zákony jsou lidské výtvory, o jejichž kvalitě má být veřejnost přesvědčována silou argumentace, a nikoli tím, že se kritikům zacpe pusa.

Takové rozhodnutí vypadá, jako by je udělali kocourkovští radní. Prakticky z něj vyplývá, že to, co se jednou dostane do zákona, už se nedá změnit, respektive změnit by to snad šlo, ale nesmí se o tom dopředu moc mluvit. Musíte počkat, až se dostanete do parlamentu, ale tam se asi nedostanete, protože byste museli v kampani říkat totéž, co ti ostatní, takže proč by vás někdo volil. Pochybování je nepřípustné.

Zmíněná Liberální strana usiluje mimo jiné o legalizaci měkkých drog a o absolutní svobodu slova, včetně beztrestné propagace komunismu či nacismu. Nehodlá přitom propagovat ani jedno totalitní zlo, pouze absolutní svobodu projevu, běžnou například ve Spojených státech. Zároveň žádá přísné potrestání komunistických zločinů a zrušení právní kontinuity po roce 1989.

Člověk s těmito lidmi může nesouhlasit, může si - podobně jako autor tohoto příspěvku - myslet, že propagace nacismu a komunismu má být trestná, ale zároveň může jen těžko zapomenout, že zákony jsou lidské výtvory, o jejichž kvalitě má být veřejnost přesvědčována silou argumentace, a nikoli tím, že se kritikům zacpe pusa.

Vláda propaguje správný názor

Nejtvrdší lekci pochybovačům nicméně udělila sociálně-demokratická vláda. Není spokojena s tím, jak česká média pojednávají vztahy s Německem a okolnosti poválečného vyhnání českých Němců. Usnesla se tedy, že počínání velké části novinářů je podle slov ministra kultury Pavla Dostála, "jednostranné a zavádějící", a proto pořídí knihu, která má přispět k lepší informovanosti.

Potud je všechno v pořádku: ať ČSSD publikaci vydá, ať ty informace, které podle ní nedostávají prostor, pustí do oběhu, ať kritici dílo přezkoumají a každý ať si pak na věc udělá vlastní názor. Tak nějak přece vypadá svoboda slova.

Kabinetu Miloše Zemana však svobodná výměna názorů evidentně nestačí a zvolil svérázný postup. Knihu nebude financovat ČSSD, jak by se dalo logicky očekávat, nýbrž stát - ministerstvo financí má vyčlenit dva a půl miliónu korun, předá je ministerstvu kultury a to pak zajistí, aby soukromé nakladatelství vydalo koncem května publikaci v obřím čtyřicetitisícovém nákladu.

Vládní doktrína

Kniha bude sestavena z již publikovaných nebo hotových textů, které napsali různí historici - pochopitelně ti, jejichž názor ČSSD konvenuje - a měla by putovat do knihoven, institucí a patrně i do škol.

	Ministr kultury Pavel Dostál však dává nepokrytě najevo, že vláda by chtěla vybudovat státní doktrínu. Podle agentury ČTK vytl jménem kabinetu veřejno-právním médiím, že v otázce poválečných událostí nebrání české národní zájmy.

Jelikož v demokratické zemi nemá vláda patent na rozum a na správné postoje, je na místě otázka, proč by měli Češi ze svých daní platit šíření názorů ČSSD. A už vůbec není jasné, proč by ty názory měly být na základě státních direktiv distribuovány do různých úřadů, proč by se mělo šířit jakési státní, závazné pojetí dějin a politiky. Takovému jednání se běžně říká propaganda a se svobodnou diskusí nemá nic společného.

Ministr kultury Pavel Dostál však dává nepokrytě najevo, že vláda by chtěla vybudovat státní doktrínu. Podle agentury ČTK vytl jménem kabinetu veřejno-právním médiím, že v otázce poválečných událostí nebrání české národní zájmy. Ale úkolem zmíněných médií je postihovat co nejvýstižnější obraz světa, uchovávat prostor pro kritickou reflexi a nikoli hájit "zájmy", ať už patří komukoliv.

Zaprodaní novináři

Dostál poukazuje na to, že důležité sdělovací prostředky v České republice vlastní němečtí vydavatelé a že právě kvůli tomu se o česko-německém problému nepíše "správně". Pro novináře, kteří v posledních letech pracovali třeba v Lidových novinách či MF Dnes a kriticky píší např. o Benešových dekretech, je to daleko větší urážka, než když je Miloš Zeman označí za "stoku" a "žumpu". Ministr o nich totiž říká, že jsou svým způsobem vlastizrádci, že vyměnili národ za výplatu.

Podle internetového deníku Idnes se Dostál nechal slyšet, že k vydání knihy vládu inspiroval článek publicisty Benjamina Kurase, který před pár dny podobný krok navrhl. Znepokojivé je, že Kuras vládě doporučuje i další opatření:

"Podat občanské a trestní žaloby na hlavní české propagátory sudetské lži v českých médiích - a tím je donutit, aby svá tvrzení buď prokázali, nebo odvolali - na základě zákonů o ohrožení bezpečnosti státu, hanobení národa a rasy, křivého nařčení z hromadných vražd."

Jestli se ČSSD nechá inspirovat i touto částí článku, bude v Česku možná ještě veselo.