Sobota 13. dubna 2002

předcházející

Připravil Ondřej Štindl

Jedna ze zevšeobecňujících a proto možná nepříliš relevantních pouček o české národní povaze praví, že Češi jsou národ středostavovský, kterému ze známých historických důvodů chybí aristokratická tradice. Možná se tenhle deficit projevuje v jaksi žínivém nadšení, s nímž někteří Češi přejímají slovník, oděv a do jisté míry i životní styl některých typicky neměšťanských vzorů.

Asi nejvýraznější model v tomto ohledu představují kovbojové a indiáni, jejichž život Češi v hojném počtu napodobují už dlouhá desetiletí v příměstských lesích.

Některé původně trampské osady sice během během té doby zdegenerovaly až do podoby samotné esence paďourství, i dnes se však česká nádraží o víkendu zaplňují postavami českých traperů v sombrerech nebo kožešinových čepicích s nezbytným ocasem, kteří vyrážejí do lůna přírody plni odhodlání čelit výsměšným pohledům některých spolucestujících a riziku nastydnutí ledvin.

S policisty nejsou žerty

Býti v Česku kovbojem však sebou přináší i nebezpečí daleko závažnější - zvláště na Zlínsku. Jakýsi muž z tamní obce Bratřejov si oblíbil saloon v deset kilometrů vzdálených Želechovicích. Pro opěšalého žíznivce to je příliš daleko, kovboj z Bratřejova proto volil logický způsob dopravy - koňmo. Dojížděl tak údajně dost často, cestou zpátky pochopitelně ve stavu nikoli nejstřízlivějším.

	Situace, kdy hlídka vycvičených mužů potřebuje bít a kopat, aby zvládla vesničana, který se na svém koni šine z hospody domů, cosi vypovídá o oblibě donucovacích prostředků v řadách českých představitelů zákona.

V úterý jej však cestou zastavila policie. Až potud vše vypadá jako obvyklá kolize mezi obecním četníkem a obecním výstředníkem - součást místního koloritu. Policie muže nutila sesednout, protože, úředním jazykem řečeno, jevil známky opilosti. Muž ovšem podle policejních zpráv nespolupracoval, představitelé zákona proto použili obligátní donucovací prostředky, mělo jít o "hmaty, údery a kopy".

Situace, kdy hlídka vycvičených a dost možná i mladších mužů potřebuje bít a kopat, aby zvládla dvaapadesátiletého vesničana, který se na svém koni šine z hospody domů, cosi vypovídá o oblibě těch donucovacích prostředků v řadách českých představitelů zákona. A o nadšení s jakým někteří z nich vycházejí vstříc poptávce po agresivním prosazování všeobecné spořádanosti.

Navíc není jasné jak velké nebezpečí zmíněný opilý nešťastník představoval. Rozhodující přece je, že jeho kůň byl podle všeho střízlivý.

Verheugenova zklidňující injekce

Klíčovým slovem nekonečného příběhu sporu o Benešovy dekrety byl během končícího týdne nepříliš česky znějící termín "deeskalace". Během svého čtvrtečního turné po kancelářích špičkových českých politiků jej několikrát použil evropský komisař Günther Verheugen a od něj jej přejali i jeho místní partneři.

Komisař prohlásil, že otázky budoucího osudu dekretů nemohou nijak ovlivnit běh přijímání Česka do Evropské unie. V podobném smyslu se v pondělí během své několikahodinové návštěvy Prahy vyjádřil i předseda britské vlády Tony Blair. Komisař Verheugen také několikrát naznačil, že v souvislosti s debatou o dekretech se vytvořila zbytečně nervózní atmosféra, proto ta potřeba "deeskalace".

Čeští politici v posledních dnech také ve věci dekretů vystupují uměřeněji než bylo až dosud zvykem. Ani po úterní schůzce špiček parlamentních stran věnované sněmovní debatě o dekretech nezazněla nějaká silácká slova, tedy alespoň ne směrem někam za hranice - na očekávatelný spor o to, kdo tady kazí souhru, samozřejmě došlo.

Méně hlasitá ODS

Pozoruhodný vývoj zaznamenal návrh občanských demokratů, aby nezpochybnitelnost poválečného uspořádání a potažmo i dekretů byly součástí smlouvy o přistoupení Česka k unii. Dnes ODS v této věci žádá jen záruku blíže nespecifikovanou.

Zástupci Koalice po úterní schůzce tvrdili, že místopředseda ODs Jan Zahradil nebyl schopen popsat jak by ta záruka podle občanských demokratů měla vypadat, pravda interpretace hovoru ze strany politických konkurentů může být zavádějící.

	Pozoruhodný vývoj zaznamenal návrh občanských demokratů, aby nezpochybnitelnost poválečného uspořádání a potažmo i dekretů byly součástí smlouvy o přistoupení Česka k unii.

Na druhou stranu ani předseda ODS Václav Klaus se ve čtvrtek k této věci nevyjadřoval dvakrát konkrétně. S otázkou záruky vyrukovala koncem února ODS sama - Václav Klaus na stranické tiskové konferenci seznámil novináře se svým dopisem Miloši Zemanovi, v němž mu navrhl zvážit zanesení zmíněných záruk do přístupové smlouvy - odkazoval přitom na svůj rozhovor s vedoucím delegace EU v Praze Ramirem Cibrianem.

Ta představa byla ze strany médií i politiků - mimo jiné i Günthera Verheugena - ostře kritizovaná. Dnes se ODS tedy vyjadřuje podstatně vágněji. Může to vypadat jako ústup, může to být i pragmatický tah - nechat si cestu otevřenou prakticky kamkoli. Zároveň to umožňuje vyhnout se vynakládání intelektuálního úsilí při promýšlení konkrétní podoby požadované záruky.

Pozor na anglický jazyk!

Ve své dost ofenzívně pojaté obraně národních zájmů občanští demokraté pokračovali i v pátek. Ve stranickém prohlášení vyjádřili ústy předsedy Klause šok nad dokumentem, který v Praze podepsali Zeman a Verheugen. Především nad větou, kde se podle nich hovoří o revizi restituční legislativy.

ODS si ten šok ovšem mohla ušetřit, kdyby si společné prohlášení Zemana a Verheugena přečetla pořádně a v originále. Ten je anglický a ve vztahu s restitučním zákonům se v něm používá výraz "conducting a review". To ovšem neznamená revizi ve smyslu přehodnocení, ale provádění kontroly, jejíž výsledek se v textu nepředjímá.

Po známé izraelské eskapádě premiéra Zemana, kterou vláda nakonec vysvětlila špatnou angličtinou předsedy vlády, tu tak máme další případ, kdy se nedostatečná znalost významu anglických slov postarala o vzrušení na české politické scéně. I když Václav Klaus je člověk světa - a toho anglosaského zvlášť - znalý. Takže v tom asi bude něco jiného.